Nejenže Lubinův komplic pomohl policii se zatčením, ale už předtím ji informoval o stále se měnících číslech mobilních telefonů, jež Lubina používal. Bylo jich celkem osmnáct a policie je odposlouchávala čtrnáct dnů.

Tento údaj prozradil před poslanci ministr vnitra František Bublan, když se minulý týden bránil nařčení, že se počty odposlechů rok od roku zvyšují.

Bublan: nebyl žádné ořezávátko

"Lubina nebyl žádné ořezávátko, měl výcvik od paragánů, přesně věděl, jak se chovat. Neustále měnil SIM karty a telefony," řekl Právu ministr a dodal: "Myslím, že jeho případ jasně dokumentuje, jak jsou zavádějící informace o počtu odposlechů, které však nejsou totožné s počtem odposlouchávaných osob."

Podle ministra vnitra měla policie informace také o Lubinově pohybu. Souhlas s tzv. lokalizací stejně jako s odposlechem musí policii vydat soudce. V obou případech jde totiž o sledování.

"Žádostí o monitorování podezřelé osoby je minimum, jde přitom o velmi účinný prostředek," popsal současnou policejní praxi šéf sněmovní komise pro kontrolu používání operativní techniky Jiří Bílý (ODS). Podle něj se může v naléhavých případech policie obrátit na mobilní operátory s touto žádostí, přičemž díky mobilnímu telefonu je technika dnes schopná lokalizovat danou osobu s přesností i na deset metrů.

"Jde o sledování, takže i v těchto případech je nutný souhlas soudce," řekl Právu Bílý. Shodně s Bublanem připomněl, že tento úkon není nutný pouze v případech, kdy třeba rodiče pohřešují své dítě a mají k dispozici údaje o mobilním telefonu, čímž prokáží, že informaci o lokalizaci osoby nemohou zneužít. "Pokud by se ale ukázalo, že nejde o hledání ztraceného dítěte, nýbrž o získání informací o pohybu jiné osoby, skončili by před soudem," tvrdí Bílý.

K případu Lubina se nemohl vyjádřit. Pouze poznamenal, že komise nemůže sdělovat, kdo byl či nebyl odposloucháván. Může jen dotyčnému sdělit, zda byl či nebyl v jeho případě porušen zákon. Jednoduše řečeno, zda odposlech byl se souhlasem soudce.