K sexuálním útokům docházelo ze strany strážníka, který byl činný i v odborové organizaci, několikrát do měsíce. Žena čelila neslušným návrhům, Žižka si ji strhával k sobě do klína, osahával ji na prsou i přirození, několikrát ji dokonce povalil na stůl, zalehl celou vahou těla a snažil se jí rozepnout košili. Trestní soudy v Brně jej za to potrestaly dvouletou podmínkou se zkušební dobou 3,5 roku, k tomu musí ženě zaplatit 150 tisíc korun.

V žalobě, kterou Žižka podal k brněnskému městskému soudu, tvrdil, že se odsouzené věci nestaly. Ale i kdyby k něčemu prý došlo, nebyl by to důvod k výpovědi, neboť by se podle něj jednalo o ryze osobní aktivitu bez souvislosti s vykonávanou prací. Bývalý strážník navíc tvrdil, že jej měl zaměstnavatel upozornit na porušení pracovních povinností, navíc výpověď dostal přes nesouhlas odborové organizace.

Soudkyně Monika Schön ale o tom, že by se Žižka mohl vrátit zpět do uniformy strážníka, nechtěla ani slyšet.

„Žalobce se jednání, za něž byl pravomocně odsouzen, dopouštěl coby strážník městské policie, tedy osoba, která má bdít nad dodržováním právních předpisů jinými osobami. Je zcela nepřípustné, aby se tato osoba sama dopouštěla jednání, kterým nejenže právní předpisy sama porušuje, ale navíc se jedná o porušení svou intenzitou dosahující skutkové podstaty trestného činu,“ rozhodla soudkyně.

Soudkyně námitky smetla ze stolu

Soudkyně navíc upozornila na verdikt odvolacího trestního senátu Krajského soudu v Brně, který se nad strážníkovým jednáním a jeho obhajobou pozastavoval. Žižka totiž tvrdil, že různé poplácávání a nechutné poznámky byly na pracovišti běžné a že šlo o běžnou legraci provázenou úsměvem.

„To svědčí pouze v neprospěch obžalovaného, že jeho práh citlivosti vůči právům druhých je velmi snížen, ne-li vymizelý. Taktéž námitky, že snad poškozená ‚tak moc‘ neutrpěla, nejsou vůbec namístě a takovéto zdůrazňování svědčí jen o naprosté lhostejnosti obžalovaného k osobnostním právům druhých. To, že dva roky po činu poškozená není na prášcích či v psychiatrické léčebně, rozhodně nemůže být bráno ve prospěch obžalovaného,“ upozornil trestní senát.

Podle soudkyně Schön byly podmínky pro výpověď jednoznačně dány. „Podle názoru soudu nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával. Nelze požadovat, aby v řadách obecní policie nadále působila osoba, která se dopustila trestné činnosti, tím spíše pak osoba, která se takové činnosti dopustila na pracovišti a ve vztahu ke služebně podřízenému zaměstnanci,“ dodala soudkyně.