Strážník svou pravdu hájil až před Ústavním soudem (ÚS), ten ale jeho argumenty smetl ze stolu.

Jádrem sporu se stal sloupek přenosné dopravní značky, která označovala vyhrazené parkoviště.

Město chtělo peníze po strážníkovi

Strážník nechal auto odtáhnout poté, co se rozhodl, že značka je nezákonná, protože byla umístěna na bílém, a nikoliv na červenobíle pruhovaném sloupku. Jenže řidič se proti odtahu bránil a město mu muselo dát za pravdu a zaplatit mu náklady spojené s odtažením.

Peníze pak magistrát začal vymáhat po strážníkovi s tím, že porušil povinnosti dané zákonem, zejména pak to, aby jeho činností nevznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do práv občana nepřekročil nezbytnou míru.

Strážník při své argumentaci u Okresního soudu v Litoměřicích, který jej zavázal k platbě 2150 korun, i ve stížnosti k ÚS argumentoval tím, že značka musí být na pruhovaném sloupku.

Pustil se přitom do sporu s judikaturou, podle které je nutno pohlížet na přenosnou dopravní značku jako na zákonnou a správnou, dokud příslušná instituce nerozhodne o opaku. Podle strážníka by totiž takto platilo, že by si kdokoli mohl kamkoli umístit jakékoli dopravní značení, i nesmyslné, a bylo by nutné se podle něj řídit, dokud by úřad nerozhodl o tom, že je taková značka neplatná.

Horlivec neměl pravdu, pravil ÚS

Senát ÚS se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ale stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl a upozornil, že jde o spor o bagatelní částku, která v takovém případě nemůže zasáhnout do základních práv. Navíc strážník podle Fenyka neměl pravdu, pokud tvrdil, že nešťastná značka vůbec nebyla dopravní značkou, protože neměla pruhovaný sloupek.

„Za konkrétních okolností posuzovaného případu zjevně nečinil uvedený nedostatek technického provedení z přenosné dopravní značky pouze zdánlivou dopravní značku, která by nebyla pro řidiče závazná, jak by tomu bylo naopak v případě zdánlivé dopravní značky zákonu zcela zjevně neznámé,“ dodal Fenyk.