Případ se stal v říjnu roku 2016 v pardubické věznici a projednáván byl v hlavním líčení od 11. prosince loňského roku. Útok se stal bez účasti dozorců a důkazů bylo poskrovnu. „Jakási vězeňská čest nebo solidarita byla důvodem toho, že nikdo nebyl ochoten popsat průběh činu,“ povzdechl si předseda senátu Roman Drahný.

Posudek lékaře, který na chirurgii pardubické nemocnice sešíval vězni F. M. krk, byl ale jednoznačný. K činu se přiznal i sám Slavík, který vše sváděl na svou drogovou závislost. „Půlku života jsem závislý na drogách. Začal jsem ve čtrnácti pervitinem, pak jsem přešel na heroin,“ politoval se před soudem Slavík.

Jan Slavík (vpravo) před soudem v Pardubicích

Jan Slavík (vpravo) před soudem v Pardubicích

FOTO: Zdeněk Seiner, Právo

Státní zástupkyně Lenka Faltusová v prosinci při zahájení hlavního líčení požadovala zákonem vymezený trest za vraždu, v závěrečné řeči od tohoto požadavku ustoupila. Rozhodování soudu ovlivnilo stanovisko posledního znalce, psychiatričky Michaely Málkové, podle které by jakýkoliv vězeňský trest v případě Slavíka, který nečekaně a bez sebemenšího důvodu útočil, neměl smysl, své okolí by ohrožoval i nadále.

„Neumí na stres reagovat jinak než agresí, byl by i stále nebezpečný sobě i svým spoluvězňům,“ řekla znalkyně.

Video

Napadený F. M. a obžalovaný Jan Slavík přicházejí k soudu

Vězni v pozici svědků sice na Slavíka pěli chválu jako na člověka tichého a bezkonfliktního, popírali možnost, že by měl v minulosti rozepři s kterýmkoliv z nich, ale jejich svědectví neměla valný význam. Nikdo z nich nic neviděl a neslyšel, na místo konfliktu přišli údajně až po činu.

„Tady se pořád něco děje, kdybych to sledoval, tak se z toho zblázním. Starám se jenom o sebe,“ vykrucoval se při opakovaných dotazech soudu například svědčící vězeň Tibor Zeman.

„Zločin vraždy ve stádiu pokusu byl přesto prokázán, nebyl ale prokázán úmysl plánovat vraždu a úmyslně vraždit, senát upouští od trestu,“ řekl v odůvodnění soudce Drahný.

Trest na místě přijala státní zástupkyně a po poradě s advokátkou i obžalovaný. Z vězení, kde doposud seděl za opakované krádeže, jejichž prostřednictvím si opatřoval drogy, se tak přesune do detenčního ústavu. Ty jsou určeny pro osoby s vysokou mírou nebezpečnosti pro společnost, kdy jejich duševní stav trvale i dočasně způsobuje, že se závažné trestné činnosti dopouštějí.