Na D5 najela špatně u Ejpovic, chtěla jet k plzeňskému nákupnímu centru Olympie, tedy směrem na Rozvadov, jenže zvolila špatnou polovinu dálnice – proti ní se hnala auta na Prahu. Její jízdu zachytily kamery.

„Všimla jsem si, že jedu v protisměru, jenže jsem nevěděla, jak se odtamtud dostat,“ vypověděla seniorka v pátek před soudem. „Byla jsem ve strašlivém stresu, jediná myšlenka byla dostat se odtamtud pryč,“ líčila.

Okamžiky hrůzy

A tak jela dál. Auta před ní uhýbala, řada z nich na poslední chvíli. Po čtyřech kilometrech to už nevyšlo. V pravém pruhu jel do kopce kamión, za ním vojenský džíp s tříčlennou posádkou, který začal zleva předjíždět fiat. Jeho řidička vzpomínala: „Pak jsem uviděla, jak se proti mně řítí auto v protisměru. Neměla jsem kam uhnout, tak jsem stočila volant vpravo a narazila do vojenského auta.“ Oba vozy skončily na krajnici.

Řidič, který jel ve škodovce za fiatem rovněž v levém předjížděcím pruhu, měl na rozhodování zlomky sekund. „Auto před námi začalo blikat, pak prudce uhnulo doprava, před námi se otevřel obzor a já proti sobě uviděl světla protijedoucího vozidla,“ konstatoval.

Srážky si vůbec nepamatuju, to bych zastavilaZdeňka Nouzová, obžalovaná řidička

Jeho žena sedící na sedadle spolujezdce stačila ještě zaklít, její manžel zatím udělal jediné možné. Strhl řízení vpravo, škodovka se těsně otřela o džíp, přes odvodňovací kanál vyletěla do svahu u dálnice a obloukem se k ní vrátila.

Řidička fiatu ještě dostala od vojáků vyčiněno. „Ptám se jí: Co jste to vyváděla? A ona na to, jestli jsem viděl to auto v protisměru. Neviděl. Přes ten kamión, co jel před námi, jsem ho vůbec nezaznamenal,“ poznamenal šofér džípu.

On a jeho dva kolegové vyvázli bez zranění, manželský pár ze škody ale skončil v nemocnici, muž i žena utrpěli zlomeninu obratle. Dívka z fiatu to odnesla pohmožděnou krční páteří.

Pozdní omluva

Penzistka za volantem citroënu si podle svých slov karambolů, které způsobila, nevšimla. „Srážky si vůbec nepamatuju, to bych zastavila,“ uvedla. Místo toho pokračovala ve své nebezpečné cestě, projela tunelem Valík a teprve za ním se přímo na dálnici otočila a jela zpět směrem na Prahu, tentokrát už po správné polovině autostrády. Po chvíli ji zastavili policisté.

„Chtěla bych se všem omluvit, ta věc mě strašně mrzí, do smrti na to nezapomenu,“ prohlásila před soudem. Omluvné dopisy poškozeným ale rozeslala, až když si u únorového výslechu postěžovali na její nezájem.

Nouzová měla podle svých slov řidičák čtyřicet let, pro svůj osudový zkrat nemá vysvětlení. „Těch aut proti bylo hodně, troubila na mne. Snažila jsem se jet hodně u kraje. Asi jsem měla zavolat policii. Ale v tom okamžiku, v tom stresu jsem nevěděla, co dělat,“ podotkla Nouzová.

Něco možná vysvětluje mix nejrůznějších medikamentů, jejichž stopy měla v krvi, a to včetně psychotropních látek, jako je třeba diazepam. „Někdy jsem je brala na uklidnění nebo na spaní, ale odmítám, že by to byl návyk,“ sdělila.

Rozsudek by měl padnout v červnu, ještě před ním zazní znalecké expertizy.