Hlavní obsah

Vězeň na vycházce jezdil bez řidičáku. Zákonu se vysmál, soudu zamotal hlavu

Právo, Patrik Biskup

Za dobré chování dostal loni v květnu odsouzený Ivan V. z Uherskohradišťska jednodenní vycházku mimo věznici. První, co udělal, bylo, že sedl za volant svého auta, ačkoliv měl soudem uložený zákaz řízení motorových vozidel.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Když ho policisté chytili a obvinili z maření výkonu úředního rozhodnutí, hájil se tím, že řízením auta nemohl uvedený přečin spáchat, neboť vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody a nevykonává trest zákazu řízení motorových vozidel.

Podle definice trestního zákona se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba, po kterou je odsouzený ve výkonu trestu. Případ skončil až u Nejvyššího soudu v Brně, neboť zákonodárce nezohlednil možnost, kdy se odsouzení dostanou při výkonu trestu z moci vězeňské služby, ať již na povolenou vycházku, nebo nelegálně útěkem.

Jiná interpretace

Doposud nebyla judikatorně řešena ani žádná jiná obdobná situace, kdy v době vycházky udělené ředitelem věznice porušil odsouzený zákaz činnosti.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu je nutné si patřičné ustanovení zákona vykládat tak, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává pouze doba skutečného výkonu nepodmíněného trestu, tedy doba, po kterou se odsouzený fyzicky nachází ve vězeňském zařízení.

„Opačná interpretace, podle níž by doba výkonu trestu zákazu činnosti v průběhu přerušení výkonu trestu neběžela, by byla v rozporu s účelem trestu zákazu činnosti. Dovedeno ad absurdum by tak například mohl vězeň na útěku beztrestně vykonávat zakázanou činnost,“ uvedl NS.

Už ze samotné povahy režimu ve vězeňském zařízení vyplývá, že je faktickou překážkou výkonu zakázané činnosti

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud má trest zákazu činnosti naplnit zákonem předpokládaný účel spočívající v zabránění pachateli konat něco, co mu dává příležitost k páchání kriminálních činů, je logické, že doba výkonu trestu zákazu činnosti v průběhu skutečného výkonu nepodmíněného trestu neběží.

„Už ze samotné povahy režimu ve vězeňském zařízení vyplývá, že je faktickou překážkou výkonu zakázané činnosti,“ uvádí se dále v odůvodnění rozsudku.

V závěru NS poukázal na to, že zákonným předpokladem souběžného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti je, že tento zákaz počne běžet teprve až po ukončení výkonu nepodmíněného trestu, kdy může reálně naplnit svůj účel.

Reklama

Výběr článků

Načítám