Podle soudů se lékař dopustil trestného činu neposkytnutí pomoci, neboť se nijak nepostaral o zdraví své matky. Odsuzující rozsudek padl i přesto, že se podařilo prokázat, že matka jeho péči odmítala. Dokonce nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman intervenoval k Nejvyššímu soudu, aby trest pro lékaře zrušil, ovšem marně.

Teprve senát ÚS se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou se lékaře zastal. „Respekt ke svobodě jednotlivce je základní hodnotou. Při respektování této autonomie musí do jisté míry platit, že každý je strůjcem svého štěstí,“ upozornila Šimáčková, že nikoho nelze nutit, aby přijal lékařskou péči.

Respektoval svobodnou vůli, zákon neporušil

Soudci upozornili, že právo na odmítnutí lékařské péče poskytuje i Listina základních práv a svobod, ačkoli soudy tvrdošíjně trvaly na tom, že lékař měl své matce poskytnout pomoc i přes její výslovnou vůli.

Lékař žil se svou matkou a otcem ve společné domácnosti. Když se jeho matce přitížilo, odmítla synovu pomoc. Nakonec žena skončila v nemocnici, kde v důsledku akutního hnisavého zápalu plic zemřela. Syn lékař za to dostal osmiměsíční podmínku s odkladem na 16 měsíců.

„Lékaři a další pracovníci mohou přesvědčovat, mohou se snažit pacienty přimět ke změně postoje, pokud je pro ně zjevně škodlivý, ale v konečném důsledku nemohou zabránit realizaci rozhodnutí o odmítnutí péče, které bylo učiněno na základě svobodné a vážné vůle dospělé osoby. Pokud stěžovatel své matce nepomáhal z důvodu, že si tak ona sama nepřála, jednal v souladu s právem a takové jednání nemohlo být trestným činem,“ dodala Šimáčková.