Soud se potýkal především s nedostatkem důkazů, ať už přímých nebo nepřímých. „Žádný svědek nevypovídá o tom, že by viděl, že obžalovaný páchá skutek popsaný v obžalobě,“ uvedl soudce Petr Hovorka.

Všechny svědky se vztahem k projednávanému případu a obžalovanému Ernestovi shledal soud jako nevěrohodné. „Další důkazy tam prakticky nejsou,“ konstatoval Hovorka. Ernestovi původně hrozilo až dvacet let vězení, případně výjimečný trest.

Soud zároveň propustil Ernesta po více než půl roce z vazby na svobodu.

Ani spoluvězeň, ani Jednonohý Honza

Ernest měl podle obžaloby v březnu 2014 u sedmého nástupiště pražského hlavního nádraží rozlít s největší pravděpodobností lampový olej kolem v té době patrně nemocného třiačtyřicetiletého muže známého jako Paci a látku zapálit.

V polystyrénovém příbytku rychle se šířící oheň v podstatě znemožnil muži jakýkoliv únik. Bezprostřední příčinou smrti pak bylo udušení při hoření, což znamená, že Paci uhořel zaživa. „To, co se stalo, je normálně nelidský,“ řekl otec oběti, který se přišel k soudu na chvíli podívat.

Ernest od počátku řízení tvrdí, že je nevinný. „V celé věci se cítím nevinen, protože jsem nebyl na místě činu. Je mi líto, že zemřel, ale já jsem to určitě nespáchal,“ uvedl při zahájení hlavního líčení.

Proti němu vypovídali svědci, především z řad známých z ulice. Například jednapadesátiletý muž známý jako Jednonohý Honza vypověděl, že se Ernest dokonce chlubil tím, že někoho podpálil. Ernestův spoluvězeň zase uvedl, jak mu Ernest popisoval, že nepolil přímo Paciho, ale že olej rozlil kolem a zapálil.

Žalobkyně navrhovala 16 let

Ernestův obhájce i sám Ernest jednu výpověď za druhou odmítali a označovali je za vymyšlené a účelové.

Podle státní zástupkyně Ladislavy Čarvaš se ovšem podařila Ernestovi vina prokázat. „Mám za to, že bylo prokázáno, že se obžalovaný žalovaného jednání dopustil,“ prohlásila Čarvaš. „Obžaloba připouští, že zde není přímý důkaz. Nepřímé důkazy však tvoří ucelený řetězec, který svědčí o vině obžalovaného,“ dodala.

Čarvaš také podotkla, že svědci potvrzovali Ernestovy sklony k agresivitě a agresivnímu chování vůči romské komunitě. I díky Ernestovým sedmi záznamům v trestním rejstříku a vyjádření znalců, že možnost jeho resocializace je obzvláště snížená, navrhla pro Ernesta trest kolem šestnácti let vězení.

Ernestův obhájce Ivo Suchomel naopak měl za to, že se nepodařilo prokázat vlastně vůbec nic.

„Jak z vyšetřování, tak i z jednání před soudem vyšlo najevo, že každý jeden důkaz trpí závažnými nedostatky a všechny důkazy potom nedávají smysl, nevypráví žádný příběh, který by bylo možné vzít za prokázaný,“ uvedl Suchomel. Jedinými nepřímými důkazy jsou podle něj výpovědí svědků z Ernestova okolí.

Jiné důkazy než výpovědi svědků nemáme. Jde o výpovědi drogově závislých lidí z ulice, které se stále mění, a jednoho dlouhodobého recidivisty, který má poslední dobou štěstí na odhalování vrahů.obhájce obžalovaného

„Jiné důkazy než výpovědi svědků nemáme. Jde o výpovědi drogově závislých lidí z ulice, které se stále mění, a jednoho dlouhodobého recidivisty, který má poslední dobou štěstí na odhalování vrahů,“ narážel Suchomel na Ernestova spoluvězně, který se v minulosti rozpovídal k případu tzv. vraha taxikářů.

Suchomel podotkl, že vězeň má vyjít na svobodu někdy v polovině dvacátých let, a tak se svými výpověďmi snaží získat alespoň nějaké výhody při pobytu za mřížemi.

Podle Suchomela je pravděpodobnější, že si Paci v příbytku izolovaným polystyrenem přitápěl lampovým olejem při otevřeném ohni, usnul a pomalu hořící lampový olej zapálil hadry a polystyren. Paci se přidusil výpary a následně uhořel.

„Je mi líto, že zemřel, ale na místě činu jsem nikdy nebyl, tak jsem to nemohl spáchat,“ zopakoval na závěr svou obhajobu Ernest.