O tom, že Astapčuk vraždil, není podle verdiktu odvolacího soudu pochyb. Dokazují to hlavně kamerové záznamy. Nicméně sedmnáct let vězení soudu přišlo příliš.

„Ve srovnání s ostatními obdobnými případy, které soudíme, není uložení trestu na horní hranici trestní sazby namístě,“ uvedl předseda senátu Michal Hodoušek.

Odvolací soud také Astapčuka vyhostil z ČR na neomezenou dobu. Pražský městský soud jej v červnu vypovědět ještě nemohl, protože byl v té době pod mezinárodní ochranou, kvůli svému údajnému angažmá v řadách běloruské opozice. Ministerstvo vnitra mu ale ochranu neprodloužilo.

Není v zájmu ČR, aby se někdo takový na jejím území pohyboval Michal Hodoušek, soudce

„Vzhledem k tomu, že opadly veškeré podmínky, aby nemohl být obžalovanému uložen trest vyhoštění, tak jsme tento trest uložili,“ řekl Hodoušek. „Není v zájmu ČR, aby se někdo takový na jejím území pohyboval,“ dodal.

Astapčuk se ve svém odvolání domáhal překvalifikování činu z vraždy na zabití, neboť údajně jednal v silném afektu a rozrušení.

S tím ale nesouhlasila ani státní zástupkyně, podle které o žádné rozrušení nešlo, protože Astapčuk s rozmyslem sáhl do tašky pro nůž, který obalil igelitem, aby na něm nezůstaly otisky prstů. Také se jí nelíbilo, že v rozsudku nebylo výslovně uvedeno, že Bělorus vraždil surovým způsobem.

„Bolí mě mozek”

„Srdečně uznávám svou vinu a kaji se. Nebylo to předem promyšlené jednání a jednal jsem ve stavu afektu, deprese a strachu,“ uvedl na závěr prostřednictvím tlumočníka Astapčuk.

„Když jsem byl v armádě, tak jsem byl raněn a zmrzačen, a někdy se mi zdá, že dostávám záchvaty a bolí mě mozek,“ dodal Bělorus s tím, že na schůzku s Lotyšem nešel s úmyslem zabíjet a nůž nosil v tašce normálně.

Byl jsem tehdy v silném rozrušení, úleku a byl jsem zmaten Aljaksandr Astapčuk

„Když mě poškozený jednou udeřil, pocítil jsem silnou bolest a začal jsem z něho mít strach. Byl jsem tehdy v silném rozrušení, úleku a byl jsem zmaten. Proto jsem také vytáhl nůž a zdálo se mi to logické, že když je někdo silnější než já, tak jsem se chtěl bránit,“ zakončil Astapčuk.

Astapčuk ubodal svého o čtyři roky staršího známého loni v létě za bílého dne na pražské Florenci poté, co se pohádali o dívku poškozeného. S tou se Astapčuk kamarádil a vídal, k Lotyšově velké nevoli.

Trička se „slevou”

Den před osudným útokem přinesl Astapčuk ženě po předchozí domluvě tři trička, za která chtěl polovinu ceny uvedené na visačce. Jejímu partnerovi ovšem vadilo, že Astapčuk před tím z triček odstřihl cedulky, na kterých byly uvedeny akční ceny.

Druhý den se oba muži potkali na Florenci a po hádce se do sebe pustili. Při rvačce měl navrch Lotyš, což si nenechal Astapčuk líbit, vytáhl z tašky nůž, omotal jej igelitovou taškou a vyrazil za odcházejícím Lotyšem.

Do břicha, hrudníku i krku mu zasadil osm ran, přičemž mu přeťal břišní aortu. Kvůli tomuto fatálnímu poranění muži nedokázali pomoct ani záchranáři.

Drogový koktejl

Astapčukova obhajoba stála především na jeho údajné schizofrenii a s ní spojené údajné ztrátě paměti, kterou si měl přivodit kombinací pervitinu, marihuany, neurolu a subutexu, které měl požít před vraždou.

Podle soudního znalce by ale takovýto drogový koktejl ovlivnil jeho motorické schopnosti. Stejně tak vyloučil i schizofrenii. Astapčuk navíc v přípravném řízení tvrdil, že si z toho dne pamatuje naposled pouze užití drog a pak už nic. U soudu se pak rozvzpomněl i na hádku a rvačku předcházející vraždě.

Astapčukovi přitížilo předchozí odsouzení za loupež a ublížení na zdraví i fakt, že se k činu nakonec přiznal, učinil tak až ale ve své závěrečné řeči.