Hanušovou nejprve prvoinstanční soud poslal na dvanáct let do vězení. Odvolací Vrchní soud v Praze jí následně ale trest o dva roky zmírnil. Podle jeho rozsudku nevraždila Hanušová s rozmyslem, ale spontánně.

„Byla jsem odsouzena za vraždu, kterou jsem nespáchala. Jsem nevinná a smrt svého přítele jsem nezpůsobila,“ stála si za svým Hanušová i při čtvrtečním jednání. Její syn je také přesvědčen o matčině nevině, podle něj jsou důkazy liché a nejsou kvalitně zpracovány.

Hanušová podle pravomocného rozsudku zastřelila svého partnera po Vánocích roku 2010. Po návratu z hospody v Praze 6 se podle výpovědi souseda asi půl hodiny hádali. Hanušová poté došla do vedlejšího pokoje pro přítelovu nelegálně drženou zbraň a ranou do spánku muže sedícího za stolem z bezprostřední blízkosti zastřelila.

Tupý úder před výstřelem

Sama Hanušová se hájila tvrzením, že k muži byla otočená zády a před samotným výstřelem slyšela tupý úder, což podle znalce z oboru soudního lékařství Radka Matlacha odpovídá tomu, že poškozený neseděl u stolu, ale spadl z pohovky, na které seděl. „(Poškozený) něco zkoušel a v podnapilém stavu sklouzl z gauče na podlahu a možná náhodou stiskl spoušť,“ myslí si dokonce balistik František Hlavatý.

Soudy v předchozích jednáních zamítly variantu, že by šlo o sebevraždu, jak tvrdila obhajoba.