Soudkyně Otílie Hrehová přiznala Minaříkové jen zlomek z požadovaných 4 891 000 korun. „Takové plnění je přiměřené,” uvedla Hrehová.

„Na jednu stranu rozhodnutí kvituji, protože jde proti proudu, na druhou stranu nejde proti proudu dostatečně,“ komentoval rozhodnutí obhájce Minaříkové Vojtěch Veverka. Soudkyně totiž tabulkový základ téměř dvojnásobně navýšila. 312 tisíc již Minaříková dostala, 273 tisíc jí tedy soud přiznal nyní.

Přišli pro ni do školy

Minaříkovou zadržela policie na začátku června 1999 přímo ve škole. Po dvou dnech strávených v cele ji obvinila ze zneužití pravomoci veřejného činitele, poškozování cizích práv a zpronevěry, čehož se měla dopustit jako starostka obce Libušín.

V letech 1994 až 1998 měla údajně zadávat nevýhodné zakázky bez souhlasu zastupitelstva, poskytovat neoprávněné výhody společnostem, k jejímž zástupcům měla osobní vztah apod. Tato obvinění pak policie vyšetřovala v přípravném řízení tři roky.

Jedenáct let dlouhý proces

Následný proces s Minaříkovou trval bez tří měsíců 11 let. Až v únoru 2010 soud prohlásil, že činy, ze kterých byla učitelka s pětatřicetiletou praxí obviněná, se buď nestaly, nebo nebyly trestnými činy.

Minaříkové trestní stíhání zničilo život, z obce se musela vystěhovat, přišla o vztahy i pověst. Žádala proto o odškodnění ve výši pěti miliónů korun. Ministerstvo spravedlnosti jí ale přiznalo pouhých 109 tisíc korun. Dalších 203 tisíc se domohla až na základě žaloby.

Loni v dubnu dal Ústavní soud (ÚS) Minaříkové šanci na vyšší zadostiučinění. Ústavní stížnost si podala s tím, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, přičemž ona sama k průtahům nijak nepřispěla.

„Při odškodňování takového případu je nutno přihlédnout ke všem okolnostem, zejména k tomu, čím byla stěžovatelka před tím omylem státu v trestním stíhání a čím zůstala po jeho ukončení,“ uvedla Ivana Janů, soudkyně ÚS.

Ministerstvo spravedlnosti ale 312 tisíc za zničený život považuje za dostačující. „Stát tím, že to odškodnil tak, jak si myslel, podle tabulek, které vydal Nejvyšší soud, tak to považoval za vyrovnaný dluh. Ústavní soud se na to tak nedívá, protože přihlíží k tomu, co to takovému člověku přinese, jeho rodině, integritě, osobní cti,“ řekla k věci Janů.