Ukrývání se mu nakonec vyplatilo – právě s přihlédnutím k dlouhému trestnímu řízení mu soudy nakonec neuložily nepodmíněný trest vězení. "Soud musí velkou měrou zohlednit to, že od spáchání trestné činnosti uplynula již značně dlouhá doba," vysvětlil předseda senátu Jiří Hnilica, proč potvrdil podmíněný trest uložený středočeským krajským soudem. Nevyhověl tak odvolání žalobkyně, které takové potrestání připadalo nepřiměřeně mírné.

Čihula se od září 1995 do května 1996 podílel v celkem 34 případech na krácení cla a daně z přidané hodnoty při dovážení elektroniky z Německa. Dovozci deklarovali nižší než skutečnou cenu zboží, čímž státu způsobili škodu 20 miliónů korun.

Muž byl obviněn v roce 1997 a hlavní líčení, které začalo o rok později, se proti němu vedlo jako proti uprchlému. Soudnímu senátu tehdy pouze zaslal dopis, v němž svou vinu popíral. V roce 1999 ho soudy uznaly vinným, uložily mu trest 6,5 roku a vydaly příkaz k dodání Čihuly do vězení.

Na muže se vztahovala amnestie 

Muži se však dařilo vyhýbat trestu až do roku 2011, kdy jej policie zadržela pod jménem Libor Sýkora. Čihula následně využil možnosti, kterou zadrženým uprchlým dává trestní řád, a požádal o nové konání hlavního líčení v jeho přítomnosti. Tím se původní verdikt zrušil.

Středočeský krajský soud v roce 2012 uložil Čihulovi tříletý podmíněný trest, proti čemuž se však odvolala jak státní zástupkyně, tak i Čihula, který trval na své nevině. Než vrchní soud stačil tato odvolání projednat, přišla Klausova novoroční amnestie, jež mimo jiné zastavila trestní stíhání trvající přes osm let. Vrchní soud proto toto ustanovení aplikoval i na Čihulův případ.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se proti tomu dovolal s tím, že Čihulovi nelze přičítat k dobru délku trestního stíhání, kterou sám zavinil tím, že uprchl. Nejvyšší soud dal Zemanovi za pravdu, a otevřel tak cestu k Čihulovu pátečnímu potrestání.