Článek
Podle obžaloby nutil Hruška dva mladé spoluvězně od září 2011 do 10. května 2012 k sexuálním praktikám, a to pod pohrůžkou násilí, bitím a s nabroušeným jídelním nožem, který jim přiložil ke krku. V prosinci 2011 je navíc měl násilím přinutit k tomu, aby měli mezi sebou anální sexuální styk. Poškození ze strachu nic nejprve neoznámili, až později jeden z nich podal trestní oznámení.
Hruška u soudu od začátku tvrdil, že jde o komplot. Oba spoluvězně k tomu měl navést jiný spoluvězeň, se kterým měl konflikt. Jeden z poškozených u soudu uváděl jiné skutečnosti než v přípravném řízení. Tehdy uvedl, že ho donutil i k análnímu styku, u soudu pak tvrdil, že tomu tak nebylo.
Druhého z poškozených přivezla v pondělí k soudu policejní eskorta. U soudu odmítl vypovídat, soudce nakonec četl jeho výpověď z přípravného řízení, kterou jen potvrdil. Některá svědectví dalších svědků dávala za pravdu spíše Hruškovi. Jeden z nich dříve vypověděl, že oba poškozené viděl při dobrovolném sexuálním styku, to tvrdil i Hruška.
Při pochybnostech ve prospěch obžalovaného
Soud kvůli nepřesnostem a rozporům ve výpovědích poškozeným neuvěřil. „Opřít rozhodnutí soudu o výpověď svědka, který dříve lhal, není možné,“ uvedl v odůvodnění rozsudku soudce Jiří Bednář s tím, že ani čtená výpověď druhého svědka nebyla věrohodná. Soud nakonec rozhodl podle právní zásady In dubio pro reo, tedy při pochybnostech ve prospěch obžalovaného.
To se nelíbilo státní zástupkyni, která navrhovala pro Hrušku trest v dolní polovině trestní sazby a na místě se proti rozsudku odvolala. S rozsudkem byl naopak spokojen obžalovaný Hruška, který se na místě práva na odvolání vzdal. Podle něj se podobným nařčením těžko brání.