Patzenhauer letos v únoru rozhodl, že Mach svým jednání formálně naplnil znaky trestného činu přisvojení si pravomoci úřadu a útisku, ale druhým dechem dodal, že vzhledem k malé společenské škodlivosti za to Mach nenese trestní odpovědnost, a případ postoupil přestupkové komisi. Krajský soud v Plzni ale z podnětu státního zástupce Patzenhauerovo rozhodnutí zrušil s tím, že společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného soudce zlehčoval, ačkoliv zjištěné okolnosti svědčí spíše o opaku.

„Obžalovaný se dopustil činu v pozici vrcholného představitele nemocnice, tedy subjektu poskytujícího zdravotní péči. Poškozený se se svým synem dostavil do nemocnice při logickém očekávání lékařské pomoci a nikoliv jednání, jímž byl nezákonně nucen k finančnímu plnění,“ píše v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.

Botičku může dát jen policie

Ten upozorňuje na to, že samotné počínání obžalovaného vůči poškozenému mělo být zřetelně arogantní. „Samotná arogance není trestná, ale pokud ji provází odpovídající trestně právníjednání, pak se společenská škodlivost zvyšuje,“ konstatoval krajský soud. Ten také Patzenhauerovi vytkl, že některé okolnosti významné pro zhodnocení společenské nebezpečnosti Machova jednání zcela pominul, jiné, které byly pro toto posouzení zcela irelevantní, zase hodnotil v jeho prospěch.

Podle žalobce neměl Mach parkovací místo označeno jako vyhrazené v souladu se zákonem, tedy příslušnou dopravní značkou, o jejímž umístění by rozhodl dopravně-správní orgán ve schvalovacím řízení. „Poškozenému nejprve bránil ve výjezdu svým vozidlem a poté dal pokyn zaměstnanci nemocnice, aby mu nasadil botičku, přičemž toto je oprávněná učinit pouze státní nebo obecní policie,“ prohlásil státní zástupce Robert Merkun s tím, že Řehoř mohl odjet až po uhrazení částky pět set korun za špatné parkování.

Řehořova šestiletého syna poslala tehdy do Privamedu na rentgenové vyšetření dětská lékařka. Chlapce totiž už několik týdnů trápila vysoká horečka, která neustupovala, a nebylo jasné, co ji způsobuje. „Auto jsem nechal stát u zdi mezi auty na místě, které bylo označeno dopravní značkou parkoviště. Když jsem se vrátil k vozu, stál před ním terénní bavorák. Neměl jsem šanci vyjet,“ líčil u soudu Řehoř. Od zaměstnanců špitálu se dozvěděl, že BMW X5 patří nejvyššímu šéfovi.

Chtěl po muži pokutu

„Až v tu chvíli jsem si všiml, že na zdi je pověšený štítek s espézetkou. Ředitele jsem zastihl v lékárně v přízemí. Požádal jsem ho, jestli by mohl se svým autem uhnout a já mohl co nejrychleji odjet domů. Vysvětloval jsem, že synovi není dobře. Na to mi odpověděl, že ho to vůbec nezajímá, otočil se zády a odešel. Později mi řekl, že mi uhne, až zaplatím pokutu,“ líčil u soudu Řehoř.

Mach se hájil tím, že nešlo o pokutu, ale o finanční náhradu za ztrátu času a projetý benzín spojený s hledáním náhradního parkování. „Když jsem nemohl zaparkovat na svém místě, tak jsem hledal místo jinde. Protože nikde nic volného nebylo, vrátil jsem se zpět a zaparkoval tak, jak jsem zaparkoval,“ vysvětloval před soudem Mach.