„V současnosti bohužel nemohu jakkoliv odpovědět. Pokud se tato situace změní, ozvu se,“ reagoval na dotaz Práva její právní zástupce Pavel Uhl. Poláková se podle NSS provinila tím, že na základě odposlechů v jiné trestní věci podala kárnou žalobu na plzeňského žalobce Libora Řeřichu.

Právě na základě policejních odposlechů Poláková dospěla k podezření, že Řeřicha pomáhá s obhajobou svému známému podnikateli Miroslavu Šoulejovi a různě se angažuje v jeho prospěch. Vyžádala si proto další doplňující informace od policie, poté podala na Řeřichu kárnou žalobu a požadovala jeho odvolání z funkce státního zástupce.

Žalobu ale NSS zamítl s tím, že odposlechy z jiného případu nejsou jako důkaz v kárném řízení přípustné. Řeřicha pak kárnou žalobu označil za šikanu a snahu o skandalizaci jeho osoby.

Na to reagoval pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula a na Polákovou podal kárnou žalobu. Postup Polákové pak NSS označil za chybný s tím, že není možné použít citlivé informace získané z policejních odposlechů v rámci trestního řízení pro kárnou žalobu, která řešila pracovněprávní vztahy. Od uložení trestu soud upustil s odůvodněním, že v profesním životě Polákové šlo o exces.

Stojí si za svým

Poláková se nechce smířit s tím, že byla postižena za svůj právní názor. Stojí si za svým, že odposlechy použít proti Řeřichovi mohla, neboť pokud to trestní řád výslovně nezakazuje, pak je to dovoleno.

Hájila se tím, že ochrana veřejného zájmu na řádném fungování státního zastupitelství může převážit nad zásahem do práva na ochranu soukromí.