Právu se nyní podařilo získat nahrávku části výslechu s Tomkem, kterou vyšetřovatelé pořídili loni 22. října, devět dnů po zmizení dívky. Tedy krátce poté, co už byl Tomek obviněn ze zbavení osobní svobody Aničky. V té době se ještě nevědělo, co se s dívkou stalo a Tomek se nikdy nepřiznal k tomu, že jí ublížil. Její tělo našla policie až letos v březnu zakopané v Troji.

Tomek přitom takto spolupracoval jen na začátku vyšetřování, později už pokaždé využil svého práva nevypovídat. Výslech vedli dva policisté, kteří se ho vyptávali na to, co dělal osudného 13. října, ale i na jeho pohyb ve dnech předtím. Muž se na záznamu přiznává, že nejméně čtyři dny předtím pravidelně chodil po zahrádkářské a vilové kolonii v Troji, aby si tam vytipoval domy a chatky, které chtěl vykrást.

Policisté jej zkonfrontovali s jeho dřívější lživou výpovědí, v níž tvrdil, že místo opustil už v jedenáct dopoledne, kdy ještě Aniččin batoh nemohl na místě ležet, protože Anička v té době byla ve škole. Z té odešla až před 13. hodinou, což je doba, kdy dívku viděly spolužačky naposledy živou. Další pasáž nahrávky se týká okamžiku, kdy Tomek popisuje, jak kolem druhé hodiny nalezl Aniččin batoh, na kterém bylo později nalezeno jeho DNA, tedy jeden z nepřímých důkazů proti němu.

Přepis úryvků z výslechu Otakara Tomka:
Tomek uvádí, že do Troje jezdil, aby si obhlídl a později vykradl jednu z místních novostaveb (růžovou vilu, nikoli dům Janatkových). To se mu ale opakovaně nedařilo, prý proto, že na místě pracovali dělníci.
O příjezdu na místo
Přesuneme se do středy 13. 10. 2010. To je den, kdy nezletilá Anna Janatková zmizela a její matka nahlásila pohřešování. Co jste ten den od rána dělal? Postupně, kde jste byl, co jste dělal, s kým a podobně?
Jelikož jsme to dneska procházeli, tenhle den, takže si to pamatuju, proto to bude rychlejší. Kolem sedmé hodiny jsem dorazil na tu Šutku, nebo mezi sedmou a čtvrt na osm.
Čím?
Autobusem.
A poté?
Poté jsem seběhl po silnici a asfaltovém chodníku až dolů k těm zahradám, kudy jsem šel, jak jsem dneska říkal, pomalejší chůzí kolem toho růžového domu, který byl tentokrát prázdný konečně.
Šel jste sám nebo s někým?
Šel jsem sám. Seběhl jsem k díře v plotu k dolní zahradě, té zarostlé, vyběhl jsem na tu zarostlou zahradu, nechal jsem si tam batoh, tam bylo křoví u toho stromu, to tam není, takže jsem to tam schovával, to bylo neprůhledný, neproniknutelný, neviditelný. Vzal jsem si dalekohled s sebou a přelezl jsem hromadu kamení a vydal jsem se velkou zahradou k růžovému domu.
Já vás teď přeruším. Berete to velmi rychle, dneska jste mi to ukazoval podstatně podrobněji a úplně jinak než jste to uváděl ve své první výpovědi.
Já to beru rychleji, tak musím dopodrobna zase?
Můžete to nějak vysvětlit?
Dobře, takže batoh jsem měl na zemi, nejdříve jsem se nasnídal.
Jde mi o to, že jste něco uvedl do své výpovědi jako podezřelý. Dneska jste nám to ukázal zcela jinak. Tak se vás ptám, z jakého důvodu a co tedy platí? Jaká teda vaše výpověď je platná?
Jako ty výpovědi, oni se mi pletou dny, protože, já říkám, dělali jsme výslechy, já jsem třicet hodin nespal předtím. Prostě byl jsem ospalý. Je možný, že předtím jsem tam pletl dny různé, že se mi pletlo úterý se středou, pondělí se středou. Takže jako stát se to mohlo, samozřejmě.
Takže já dneska vlastně, protože jsem byl opravdu vyspalý, dneska byl první den za tu dobu, co vlastně ty výslechy provádíme, takže dneska jsem tak nějak mohl v klidu o tom povídat. A v klidu si vlastně rozmyslet, jak to teda bylo. Že jo. Co jsem dělal a tak dále.
O krádeži nářadí (dopoledne)
Ten den jste tam byl poprvé nebo jste tam byl někdy předtím?
Ten den takhle nízko jsem byl poprvé. Jinak na té stráni jsem byl už dřív. Když jsem to tam obhlížel.
Kam až jste tam slezl po té stráni přes ty skleníky?
Slezl jsem až ke garáži, kde jsem to prohledal. Byly tam kůlny, garáže po celé té délce toho kopce. Tam odsud jsem odcizil hoblík, pilu, vrtačku. Nějaký čas samozřejmě trvalo, než jsem to tam celý prolezl a vydal jsem se zpátky přes skleníky do kopce nahoru, kudy jsem přišel.
Viděl vás tam někdo? Byl tam někdo v těch domech?
V domech byli, ale jestli mě někdo viděl, nevím.
Říkáte, že jste to prolezl, jak dlouho?
Zhruba ty montéři mohli přijet tak kolem půl deváté, já jsem chvilku je tam pozoroval, takže jsem dole, než jsem to tam prolezl, tam jsem mohl být hodinku, nebo něco přes hodinku, takže jsem se mohl vracet kolem desáté nahoru zpátky.
O sledování porna
Kam jste došel nahoře, když jste se vracel?
Nahoře jsem došel na udržovanou velkou zahradu, kde jsem následovně nářadí položil na zem, zase do díry v plotě… Vrátil jsem se ke stromu zpátky, abych se napil, kde jsem měl schovaný batoh v křoví.
O tom jste ráno nemluvil, o pití.
Mluvil. Že jsem se napil. Napil jsem se pití, prohlížel jsem mobilní telefon, samozřejmě. Že jo, měl jsem tam videonahrávky a další věci.
Můžete to popsat podrobně? Jak dlouho to trvalo, kde to bylo, co jste dělal?
Ano, u stromu jsem si pouštěl z internetu porno nahrávky, jo, a onanoval jsem.
Ty jste měl kde, ty porno nahrávky? Vím, že jste to říkal ráno, ale můžete to ještě jednou zopakovat?
V mobilním telefonu.
Co to bylo za mobilní telefon?
Samsung SGH 900.
Ten patřil komu?
Ten je můj vlastní.
A telefonní číslo je to, co jste uváděl na začátku do protokolu?
Ano. (Uvádí číslo.)
Jak dlouho tohle trvalo?
Pouštěl jsem si nahrávky. To mohlo trvat pět minut, další, já nevím tři čtyři dohromady, tak šest, sedm, osm minut.
O jaké porno se jednalo?
Porno – klasický porno. Muž se ženou.
Co jste při tom dělal?
Onanoval.
Můžete to nějak rozvést?
To je dostačující. Samozřejmě jsem se uspokojil.
Stál jste u toho, seděl jste, případně ležel?
Stál jsem u toho.
Říkáte, že jste se uspokojil. To znamená, kam jste vyvrcholil?
Vyvrcholil jsem do trávy.
Do kterých míst, jestli to můžete popsat?
Kolem stromu. Pod tím stromem.
A co dál?
Co dál? No, napil jsem se, že jo, batoh jsem schoval do křoví opět a vrátil jsem se k elektrickému nářadí, které jsem nechal v díře v plotě.
To bylo kolik hodin, podle vás?
Mohlo být půl jedenácté, jedenáct, něco po jedenácté, spíš kolem jedenácté hodiny.
O hledání dalších věcí k odcizení
Pak jste dělal co? Napil jste se a?
Napil jsem se, schoval batoh, vrátil jsem se zpátky k té díře a slezl jsem po tom vodovodním řadu dolů, kde jsou tři domy vlastně, jo, terasy kamenné a tři domy.
Tam konkrétně?
Tam jsem to prošmejdil celý, okouknul co kde co tam je. Tam jsem byl poprvé, to mi mohlo trvat, než jsem prolezl, protože to tam je rozsáhlé dole, tak hodinku a půl, dvě hodinky, zhruba.
Byl tam někdo?
Ano byli tam lidé, byli tam dělníci na stavbě domu, který měli lešení kolem domu, dělali oplášťování nové domu. V druhém domu také byli lidé, v tom třetím domu, tam jsem prolézal křovím vlastně zadní částí domu, aby mě nikdo neviděl. Tam byli psi pouze.
Ti psi štěkali?
Neštěkali.
A viděl vás tam někdo? Když jste tam takhle prolézal takovou dlouhou dobu?
Nevím.
Odcizil jste tam něco?
Ne.
A bylo tam něco konkrétního k odcizení?
No, bylo. Asi bylo.
Proč jste to teda neodcizil, když takhle chodíte tipovat a vyhlížet?
No, ano, ale byly to zase věci, které bych nepobral do té stráně nahoru. Jako já jsem myslel všeobecně, jestli tam něco bylo, jestli to byly domy, které byly obydlené, takže jestli tam bylo něco k odcizení. Bylo, ale nebylo to nic, co já bych mohl odnést tou strání zpátky.
O nálezu batohu (odpoledne)
Vy jste se tedy vrátil po té vodovodní trubce zpět, bez ničeho, jak říkáte?
Ano, sebral jsem si tam to nářadí.
Kolik bylo tedy hodin?
Mohlo být mezi tři čtvrtě na dvě, půl druhé, tři čtvrtě na dvě, dvě hodiny. Zhruba tenhle čas.
Nářadí leželo na svém místě, co jste ho odložil?
Nářadí bylo schované v tom křoví, tam pod tím plotem, v té díře, takže tam bylo. Já jsem si ho vzal, vracel jsem se zpátky dírou plotem na ten zanedbaný pozemek a v tu dobu jsem si všiml, že tam je batoh vlastně zastrčený. Za tou dírou v plotě.
...
Co konkrétně z toho batohu bylo vidět nebo jaká část? Vzpomenete si?
To si už nevzpomenu. Prostě byl to batoh, normální, barevný bílo modrý fialový batůžek.
A když jste se vracel, musel to...
Já jsem nesl to nářadí, takže jsem kostku přešel, nářadí jsem hodil na zem do trávy vedle kamen, kde bylo křoví, kde jsem schovával batoh (jeho vlastní) a vrátil jsem se k té hromadě a nadzvedl jsem vlastně ten karton a koukal jsem na ten batoh (Aniččin – pozn.red.).
Vzpomenete si, kterou rukou jste to nadzvedl?
Já jsem pravák i levák. Takže pro mě je přirozený vlastně úchop oběma dvěma rukama, takže už si asi nevzpomenu. Jestli pravou, levou nebo nejdřív levou a pak pravou, nevím.
...
A pod ním, pod tím kartónem, byl tedy ten batoh?
Pod tím kartónem byl batoh, který já jsem nadzvedl vlastně kartón a batoh, kouknul jsem na něj a vrátil jsem to tam zpátky …Já jsem ho vlastně jenom zběžně prohlédl, vrátil jsem se k nářadí, rychle jsem ho strčil do batohu, který jsem vyndal z křoví a šel jsem zpátky. Jestli chcete hodinu, mohlo být těsně po druhé hodině.
...
Co bylo v tom batohu?
Nevím, do batohu jsem nekoukal.
Z jakého důvodu?
Měl jsem tam nářadí, tohle a spěchal jsem, aby mě tam nikdo neviděl.
A proč jste ho vůbec bral do ruky?
Jenom ze zvědavosti jsem ten batoh okoukl, co to je.
Je dost celkem nelogické. Ze zvědavosti vezmete batoh, ani se nepodíváte, co v něm je, protože spěcháte.
U mě to bylo vyhraněný tady tím, že jsem si myslel, že tam někdo se pohybuje, že to tam někdo položil a že je někdo v okolí. Proto jsem ho tam nechal, rychle jsem naložil nářadí, hodil jsem ho do svého batůžku a šel jsem pryč. Tohle byl ten jediný důvod. Myslel jsem si, že si ho tam někdo schoval…
Zde záznam, který má Právo k dispozici, končí. Tomek se po celou dobu záznamu chová klidně, bez emocí, mluví prakticky spisovně a vůbec nepůsobí jako běžný zlodějíček, přestože byl za majetkovou trestnou činnost několikrát odsouzen.