Beluch rozhodně se svou obětí v rukavičkách nezacházel. Patnáctiletou dívku, která s ním sedla do auta, odvezl do polí, kde ji zbil, roztrhal oblečení a donutil ji k sexu. Poté jí posílal výhružné SMS zprávy, a když na ně nereagovala, tak jen několik dnů po prvním útoku si na ni počkal na nádraží. Znovu ji odvezl na opuštěné místo a „za trest“, že mu neodpovídala, ji znovu znásilnil.

I poté dívce dál zasílal vulgární zprávy, několikrát si na ni za městem počíhal a osahával ji, přičemž oplzlosti prokládal výhrůžkami. Přestože k událostem došlo už před čtyřmi lety, dívka se dosud nevzpamatovala, rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha spojená s depresemi, nočními můrami, nespavostí a mentální anorexií.

Beluch se v dovolání bránil tím, že je obětí svého okolí, které mu nedopřálo řádné vzdělání. Podle obhajoby je intelektem na hranici gramotnosti a nezná prý tzv. stockholmský syndrom. Proto se prý domníval, že když dívka po výhrůžkách neklade silný odpor, tak že se sexem souhlasí, ba dokonce si prý její chování mohl vykládat jako projev náklonnosti a touhy po intimním styku.

Nízký intelekt neomlouvá

„Vzhledem k velmi nízkému intelektu a znalosti ženské a mužské sexuality přeceňoval svoji přitažlivost pro opačné pohlaví,“ napsal do dovolání Beluchův obhájce.

„Jeho jednání v dané souvislosti spočívalo v tom, že poškozené nadával, vyhrožoval jí a fyzicky ji napadl údery otevřenou dlaní i pěstí, a poté jí přikázal být mu po vůli. I pachatel s nižším intelektem, pokud je alespoň příčetný, si musí být vědom toho, že jestliže po jednání popsaného charakteru se mu oběť jeho útoku podrobí, není to patrně z náklonnosti a touhy po pachateli, ale ze strachu v důsledku uplatněného násilí,“ rezolutně odmítli soudci mužovu obhajobu a dodali, že Beluch nemusí být odborník na stockholmský syndrom, aby si byl vědom zákazu používání násilí k dosažení svých cílů.