Vyšetřování případu a persekuce obou mužů přitom trvá už deset let.

„Podmínkou zahájení trestního stíhání v případě uprchlých je to, že usnesení o zahájení převezme advokát do vlastních rukou, podpisy na doručenkách ale nejsou podpisy zastupujících advokátů,“ nastínila jádro problému předsedkyně senátu Olga Fričová a dodala, že vlastně kvůli procesním chybám nebylo proti obžalovaným nikdy trestní stíhání zahájeno.

Dalším vážným důvodem je podle ní i skutečnost, že vyšetřovatel popsal skutek ve sdělení obvinění jinak, než z čeho byli oba muži nakonec obžalováni. „Skutek musí být popsán tak, aby byl nezaměnitelný s jiným skutek,“ vylíčila Fričová. Ačkoli soud zprostil oba muže obžaloby už podruhé a navíc konstatoval, že nebyli nikdy obviněni, státní zástupce se opět proti rozsudku odvolal. Oba muži se vzdali práva na odvolání.

Soud: Orgány chybovaly i v důkazech

Soud zároveň konstatoval, že ve vyšetřování orgány činné v trestním řízení chybovaly i v případě obstarávání důkazů.

„Část důkazů opatřených cestou právní pomoci v zahraničí je jednoznačně nepoužitelná. O konaných výsleších byly vyrozuměny orgány činné v trestním řízení, ale obhajobu nikdo nekontaktoval,“ pokračovala ve výčtu chyb Fričová s tím, že tak bylo porušeno právo obou mužů na obhajobu. Některá tvrzení obžaloby pak označila za absurdní.

Zbyněk Švejnoha po vynesení rozsudku Právu řekl, že vůbec nezná obhájkyni, které mělo být na počátku předáno usnesení o zahájení trestného stíhání. „Nikdy jsem to jméno neslyšel a vůbec jsem s ní nebyl v kontaktu,“ uvedl Švejnoha.

Petr Pernička se po vynesení rozsudku odmítl bavit s novináři. Jeho obhájce Ivan Mucha ale řekl, že je jeho mandant povznesen nad to, aby žádal po státu odškodnění za své pronásledování. Ve středu ale Pernička při své závěrečné řeči u soudu řekl, že celý případ považuje za komplot proti firmě Agroplast.

„Čelili jsme vydírání, falešnému konkurzu. V tom figurovali i někteří policisté ale i liberecké podsvětí. Moje děti chodily v neprůstřelných vestách. Byl to pokus o podvod a likvidaci naší firmy i mé osoby. A když jsme se chtěli bránit, tak policie ani státní zastupitelství nekonalo,“ řekl Pernička.

Kauza vypukla na jaře 1999, několik dní poté, co Česká republika vstoupila do NATO. Sami obžalovaní od začátku tvrdili, že je jejich stíhání vykonstruovanou hrou zpravodajských služeb. Vše začalo poté, co ázerbájdžánské úřady zadržely v březnu 1999 letadlo, v němž bylo údajně uskladněno šest stíhacích letounů MiG 21 za 840 tisíc dolarů.

V letadle cestoval také 46letý Švejnoha a právě tento skutek mu dávala obžaloba za vinu s tím, že chtěl letouny na příkaz Perničky přepravit do Severní Koreje. O dva roky staršího Perničku pak žalobce vinil ještě z toho, že se v letech 1994 a 1999 podílel na nelegálním obchodování se zbraněmi.

Jediným dokonaným obchodem přitom měl být podle spisu prodej a vývoz protiraketového systému za 70 miliónů dolarů, který koupila společnost zastoupená jihokorejským občanem žijícím ve Vídni.

Obchody s protiletadlovým komplexem za 5,5 miliónu dolarů a čtyřmi leteckými motory za 2,6 miliónu dolarů se neuskutečnily. „Některé indicie naznačují, že se Petr Pernička zabýval legálními i méně legálními obchody. Jiné důkazy to ale zase na druhou stanu vyvracejí. Rozhodně ale důkazy netvoří ucelený řetěz a je tam patrná důkazní díra,“ uzavřela Fričová.