Článek
Osmé patro 48. budovy zlínské nemocnice běžně slouží hospitalizovaným pacientům rehabilitačního oddělení. Nyní však nemocnice lůžkové oddělení uvolnila pro nakažené covidem. Na Vánoce se tam z nemoci léčí 23 pacientů při kapacitě 28 lůžek. Většina z nich je na kyslíku. Vánoce tak strávili v tom nejméně vyhledávaném místě. Stejně jako zdravotnický personál, který ale nemá na výběr.
PŘEHLEDNĚ: Jak se v neděli zpřísní opatření
„Sestřičky se o nás starají velice dobře. I lékaři. Díky za ně a jejich pohodu,“ uvedl Petr Brada. Covidem se nakazil při nedávné hospitalizaci na kardiologickém oddělení. Od něj pak koronavirus dostala i manželka. „Jsme prý na tomto oddělení první manželský pár, který tu mají. Ležíme ob jeden pokoj od sebe. Vídáme se. Sestřičky jsou tak hodné, že nás přes den na chvíli nechají popovídat si spolu. Naštěstí ani u manželky, ani u mne nebyl průběh covidu tak dramatický. Jsme jen na kyslíku,“ dodal Brada.
Pacienti covid centra si na Štědrý den pochutnali na rybě a bramborovém salátu.
Náročné podmínky
Zdravotnický personál se kolem sebe snaží i přes nelehké podmínky šířit dobrou náladu. Byť v podmínkách, které pro ně nejsou jednoduché. Na sobě mají respirátor i roušku, raději dvoje gumové rukavice, kombinézu, ve které je horko hned po pár desítkách minut, a na ní další plášť. „Jsme tu dobrá parta lidí. Fajn kolektiv. Držíme se, i když máme podstav. Na patře je nás osm, ale bylo by tu potřeba víc zdravotníků,“ přiznala zdravotní sestra Margita.
Fotografie, která před časem obletěla sociální sítě. Zdravotnický personál zlínského covid centra z reportáže po skončení jedné z náročných směn.
V Ostravě daroval rekonvalescentní plazmu také biskup
„Já jsem odsloužila šest služeb a pak jsem na měsíc onemocněla. Museli za mne hledat náhradu, není to jednoduché. Nedávno jsme tu měli šest nemocných sester a bylo to znát,“ zmínila další ze zdravotnic. Vánoce si tam raději žádná z nich nepřipouští, byť je na patře připomíná alespoň větvička s papírovými ozdobami. Těšily se, až si vánoční atmosféru užijí večer po směně s rodinami, rozbalí si dárky a dají si pozdní sváteční večeři.
„Já už jsem jeden dárek dostala od kolegyně. Ozdobnou svíčku a malého „jágra“,“ pousmála se jedna ze sestřiček. Úsměv a dobrá nálada je také to hlavní, co zdravotníky v první linii drží na nohou. I když se tam, častěji než jinde, setkávají nejen se šťastnými konci.
Zdravotníci jednoho ze zlínských covid center. Pracují dvanáct hodin v náročných podmínkách a nepohodlných oblecích.
Všudypřítomná smrt
V době vánoční reportáže zemřel na patře jeden z pacientů s koronavirem. Pro zdravotníky covid centra, bohužel, nic výjimečného. „Co na to máme říct... Vidíte, co znamená covid. Umírá se tu běžně. Téměř každý den. Odpíračům covidu nedokážeme přijít na jméno. Tito pacienti tu mohli bez covidu se svými běžně léčenými nemocemi být dalších deset patnáct let,“ posmutněle zmínila zdravotní sestřička Blanka.
Na covid centru vypomáhají i zdravotníci z jiných oddělení, například z rehabilitačního. I oni přiznávají, že práce v první linii není žádný med. „Jsem fyzioterapeut. Je to pro mne velká změna. Obdivuji holky, jak to tady zvládají při dvanáctihodinových směnách,“ smekl před nimi fyzioterapeut Martin.
„Počty pacientů narostou”
O Vánocích je ve čtyřech nemocnicích Zlínského kraje hospitalizováno kolem 300 pacientů s covidem. Podle zdravotníků se však zdaleka nejedná o konečné číslo. „Další přijdou brzy. Počty narostou,“ jsou přesvědčené zdravotnice.