Článek
„Kdo se nesvezl na Vídeňském obřím kole, jako by ve Vídni ani nebyl“, tak zní nepsaný zákon pro všechny návštěvníky Vídně. Obří kolo bylo postaveno v roce 1897 k nadcházejícímu 50. výročí korunovace císaře Františka Josefa I.. Letos tak slaví sto dvacet pět let od svého zprovoznění.
Průměr obřího kola činí téměř 61 metrů, celková hmotnost železné konstrukce je 430 tun. Kolos, který nemá důvod spěchat, se otáčí rychlostí 2,7 km/h. Tato vídeňská pamětihodnost je nejstarším obřím ruským kolem na světě, které stále existuje v původním konstrukčním provedení. A znají ho lidé po celém světě.
Obří kolo ve Vídní je technickým unikám. V původním stavu slouží návštěvníkům plných 125 let a je tak nejstarším ruským kolem na světěVideo: Ondřej Mašek
Atrakce pro ty, kteří se nebojí výšek
Od května letošního roku čeká na Obřím kole speciální atrakce v podobě „Platformy č. 9“, která je však určena jen pro ty, kteří netrpí závratěmi: na speciálně vybudované plošině si návštěvníci, toužící po mimořádném adrenalinovém zážitku mohou během vzdušné jízdy vychutnat vzrušující pocit z výšky. „Platforma č. 9“ představuje ocelovou konstrukci se skleněnou podlahou. Nemá boční stěny a není ani zastřešená a odvážlivci jsou jištěni pouze popruhy.
Obří kolo jako filmová kulisa
Toto obří kolo totiž již vícekrát hrálo důležitou roli v kultovních filmech, mezi něž patří například „Třetí muž“ (1949) s Orsonem Wellsem nebo bondovka „Dech života“ (1987) s Timothym Daltonem v roli Jamese Bonda. Rovněž režisér Richard Linklater zde natočil scény do svého filmu „Před úsvitem“ (1995). Proto bylo Vídeňské obří kolo v červnu 2016 Evropskou filmovou akademií zařazeno na seznam „Pokladů evropské filmové kultury“.
V gondolách Obřího kola, které mají velikost menšího železničního vagónu, můžete při troše štěstí vyrušit „z rozjímání“ i rakousko-uherského mocnáře Františka Josefa I., který vládl i českým zemím
Historie Prátru
První písemná zmínka o oblasti, v níž se dnes rozkládá moderní Prátr, pochází z roku 1162, kdy ji rakouský vévoda Fridrich I. Babenberský daroval šlechtickému rodu de Prato. Výraz Prater byl poprvé použit v roce 1403 a původně se vztahoval k malému ostrůvku v toku Dunaje severně od dnešního zimního přístavu Freudenau. Postupně se však začal používat i pro sousedící oblasti.
Pozemek často měnil majitele, až jej v roce 1560 zakoupil císař Maxmilián II. jako honitbu pro pořádání loveckých kratochvílí. Císař Rudolf II. pak zakázal vstup na území Prátru ve snaze vypořádat se s pytláky.
Dne 7. dubna 1766 prohlásil císař Josef II. Prátr za veřejně přístupný prostor, který má sloužit pro zábavu veřejnosti, a povolil zde zřídit kavárny a občerstvení. To vedlo posléze ke vzniku zábavního Wurstelprateru. Po celou dobu, až do roku 1920, sloužil Prátr současně i k lovu.
V roce 1873 se v Prátru konala Světová výstava. Bylo to vůbec poprvé, kdy se tato významná akce konala mimo Londýn nebo Paříž. Na pozemku tehdejšího výstaviště se dnes nachází výstavní prostor zvaný Messegelände.
Jestliže navštívíte Prátr, nesmíte opomenout posezení v restauraci Schweizerhaus rodiny Kolaříkových, kteří tento podnik provozují už více než sto let. Pečené koleno, nebo jejich dršťková polévka jsou vyhlášené
V roce 2004 se začalo s renovací zábavní části parku, Wurstelprateru. 11. května 2008 byl zprovozněn nový úsek U2 vídeňského metra se třemi stanicemi podél parku. Nedaleko vchodu do parku stojí i Nádraží Wien Praterstern, odkud lze dojet vlakem i do Brna či Prahy.