Článek
Pointa je místo, kde si můžeš vydat knížku podle svých představ, říkali. Přes Pointu se potkáš se všemi, které k vydání vlastní knížky potřebuješ. O svých básničkách jsem totiž všude básnil už pár let. A mám za sebou pár čtení, která snad nebyla otřesná.
Představa s kůží a sbírkou skutečně dojít za nakladatelstvím mě ale vždycky děsila. I kdybych úspěšně obhájil, proč proboha vydávám sbírku básní ve formě, která z módy vyšla, když renesance přišla, čekal bych minimálně rok, než se skutečně dostaneme k vydání. Redaktoři, kterým se nelíbí slůvko ,,pupila” a chtějí použít ,,zřítelnice”, protože to “zní líp”, ale jaksi ignorují, že potřebuju udržet svůj hexametr.
A pak jsem se v práci dozvěděl o Pointě. Pointě, kde mi do metru budou mluvit jenom lidi, se kterými jsem si spolupráci vybral. A tak jsem se přihlásil, jako jeden z prvních. Napsal jsem anotaci, představil sám sebe, poslal ukázku-dvě a voilà: mám grafika a sazeče.
Ještě, aby to celé někdo četl. S čímž samozřejmě také pomůže Pointa.