Hrnčíř Jan Vítek žije v Myslkovicích u Tábora na jihu Čech. V kouzelném vesnickém domku s travnatým dvorem a velkou hrnčířskou dílnou vznikají stovky kusů jedinečného, ručně vyrobeného keramického nádobí. Barevné hrnky, talíře, kořenky, misky a další pak Jan Vítek společně se svou ženou prodává na trzích.

„Když pro někoho udělám keramický výrobek a při předání vidím, že mu oči září radostí, tak mě to strašně potěší.  Kvůli tomu to vlastně dělám.“ říká Jan Vítek.

Kdysi z něj měl být IT specialista nebo ekonom, ale touha dělat něco hmatatelného a krásného, ho přivedla k hrnčířskému kruhu. Jeho pečlivost, se kterou vytáčí každý kus, a neuvadající zájem zákazníků jsou důkazem, že u nás stále existují lidé, kteří dělají své řemeslo s láskou, a lidé, kteří toto snažení dokáží patřičně ocenit.

Cesta od hroudy hlíny k hotovému kvalitnímu výrobku musí být poměrně dlouhá, jen v peci stráví nádobí dohromady několik dní. „Pokaždé to začíná na kruhu, kde vzniká potřebný tvar,“ vysvětluje hrnčíř. Pokud se jedná o větší výrobek, po lehkém zaschnutí se tvar ještě obtáčí a pomocí železného očka se ztenčují jeho stěny. Dalším krokem je doplnění prvků, například ucho u hrnečku nebo hubička u konve. Po začištění následuje první výpal na 980 °C – říká se mu přežah. Pak glazování a další výpal tentokrát na 1 220 °C. „Nejšťastnější jsem, když otevřu pec a vidím, že se všechno povedlo,“ říká pan Vítek. Výsledkem jsou pak malá umělecká díla, která zútulňují domovy a navíc dlouhá léta dobře slouží.