Víkend začal víc než dobře. Při tréninku jsem těžil z toho, jak jsme vůz vyladili při testech v Hockenheimu v minulém týdnu, a jeho ovladatelnost se postupně zlepšovala. Myslím, že jsem našel to správné nastavení, což se potvrdilo, když ho po několika nezdařených pokusech převzal i Fernando. Při kvalifikaci jsem se bohužel dostal do kolize a tak se neprobojoval z první části. Musel jsem se spokojit se sedmnáctou pozicí na startovním roštu – v sobotu odpoledne jsem si unavený a zklamaný říkal, že mám asi po víkendu. V neděli ráno jsme při teoretické přípravě dlouho diskutovali a po zvážení různých strategií jsme se rozhodli pro jedinou zastávku. A to se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. Měl jsem dobrý start, ovšem auto v prvních kolech dost klouzalo, takže jsem měl problémy si udržet pozici a nevyletět z trati. I přesto jsem udělal jen velmi málo chyb a asi v polovině závodu zajel do boxů na plánovanou zastávku. Když se objevil safety car, jezdil jsem na dvanáctém místě. Skoro všichni piloti na čelních místech toho využili k zastávce v boxech, takže jsem se posunul hodně dopředu. Byl jsem třetí za Hamiltonem a Heidfeldem a když do boxů zajeli i oni, dokonce jsem vedl! Po znovuzahájení závodu mi bylo jasné, že si musím udržet vysoké tempo, i když jsem měl už docela ojeté pneumatiky. Když jsem se dostal do čela, věděl jsem, že se ke mně zezadu rychle přibližuje Lewis Hamilton a že stejně rychle jede i Felipe Massa. Řekl jsem si, že nemá smysl se příliš bránit proti McLarenu – nejdůležitější je neudělat žádnou chybu, a pak by se mohlo povést druhé místo. Popravdě řečeno jsem se ani raději nedíval na počítač kol. Soustředil jsem se jen na trať a teprve až když jsem zjistil, že Lewis zpomaluje, uvědomil jsem si, že jsem v posledním kole! A to už jsem začal slavit.