Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Žně obchodníků se strachem hned tak nepominou

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Včera jsem vedl debatu s mladou ženou, která se věnuje vědě a publicistice, společenským a politickým aktivitám a je také v zaměstnání, které vyhovuje jejím profesním a lidským zájmům. Protože nebudu ztrácet čas výměnou názorů s někým, kdo mě nijak neobohatí. Stačily mi bohaté zkušenosti, že podobná výměna končívá u přívalu nadávek, kterými se protějšek zalkne, protože není s to pochopit a tak laje.

A právě o této sortě bytostí, která je momentálně na koni nejen v Česku, protože úspěšně vystrčila nahoru politiky, kteří se kvůli nim vyhřívají na mocenském výsluní, jsme se s mladou vědkyní bavili. Nepotěšil jsem ji, když jsem napsal: „Vaše generace to bude muset zpracovat.“ Odpověděla: „No, pěkně děkujeme :D.“ Jenže to je pravda.

Úvahy o tom, že lidstvo se nevyhnutelně rozdělí na dvě různé větve, které mezi sebou nebudou mít mnoho společného, najdeme v literatuře již před sto lety a pokračují dodnes. Pravidelní čtenáři mých textů snad prominou, že se k nim opět vrátím.

Fenomén současné ruské kultury, spisovatel a literární vědec Dmitrij Bykov v jednom ze svých pravidelných nočních povídání na rádiu Echo Moskvy řekl toto: „Všichni očekáváme tři pravděpodobné scénáře vývoje v polovině tohoto století. Nejočividnější scénář je masová degradace, globální úpadek dějin v důsledku velké války. Tedy podle Einsteina: Nevím, jaké zbraně použijí ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou kamenné sekyry. Druhá varianta je tzv. podivný boční únik. A pak optimální varianta, únik od této konfrontace směrem nahoru.“

Bykov se neodvolává na Wellsův Stroj času, tedy na rozdělení eloiové v. morloci, ale na Vlny ztišují vítr Strugackých s rozdělením lidé a lidenové. Kdo knihu četl, ví, že lidenové, další evoluční větev lidstva, od lidí, včetně svých nejbližších, s nimiž se nudí jako s bytostmi, které jsou pro ně banální, prostě odcházejí, mizí z jejich dohledu. To má být ten únik směrem nahoru.

V literatuře se to dá dobře napsat. Jenže v realitě nejhorší z oněch banálních bytostí jsou dnes na vrcholu moci. Jejich nepřízeň vůči těm, kteří by je nechali klidně být, ale nechtějí se s nimi bavit, je příliš velká, aby se konfrontace dala vyřešit zmizením. Ilustrace ze včerejška, ovšem s reakcí, která ponechává naději, je zde.

Další záblesk naděje, který se týká vyloženě mladých lidí, najdeme zde.

A v umělecké formě je oprávněný odpor vůči „obchodníkům se strachem“, zabijákům vyhlídek mladé generace vyjádřen zde.

Únik nepomůže. Obchodníci se strachem budou ještě dlouho přitahovat zástupy kupců.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám