Očima Saši Mitrofanova: Zapalte ohně, vypusťte bazének

„Protoplazma, napadlo Rumatu. Obyčejná žeroucí a rozmnožující se protoplazma.“ Rumata je jeden z vyslanců komunistické pozemské civilizace na planetě Arkanar. Komunistická pozemská civilizace je výmysl autorů, klička na cenzuru. Arkanar je tehdejší sovětská společnost (román vyšel v roce 1965). Vlastně každá společnost totalitní a posttotalitní, jak se s odstupem půl století ukazuje. Arkadij a Boris Strugačtí, Je těžké být bohem. Tuto knihu by myslící člověk neměl minout.

Protoplazma je metabolicky aktivní živá hmota vyplňující vnitřní část buňky. Rumata pozoruje projevy jedinců, kteří mají lidské vzezření, ale chováním nepřesáhnou úroveň protoplazmy a její myšlenkové obzory. „A venku se po dláždění rachotivě rozléhají kroky okovaných bot podsaditých chlapíků s ruměnými obličeji, v šedých košilích, s těžkými sekyrami přes pravé rameno.“ Asi takhle zde.

Všimněte si pochodní a zapalování ohně jako součásti rituálu. Mělo vést k upevňování tradic a boji proti cizákům jakéhokoli druhu. I těm příliš chytrým. „Co si toho navymejšlejí! Že je svět kulatej! Pro mě za mě, ať je třeba hranatej, ale ať lidem neblbnou hlavy!“ „Vzdělanost, mládenci, vzdělanost přináší tohle všecko! Štěstí prej není v penězích, chudák prej je taky člověk, tak to začíná, pak je to čím dál horší, přijdou urážlivý veršíky - a najednou je z toho vzpoura...“ „Všichni patří na kůl, mládenci! Víte, co bych udělal já? Já bych se ptal přímo: umíš číst a psát? Na kůl s tebou! Píšeš veršíčky? Na kůl! Umíš násobit? Na kůl, příliš mnoho umíš!“ Arkanar.

K zapalování ohňů jako součásti boje za tradice a proti cizákům vyzval místopředseda Senátu za ČSSD Zdeněk Škromach zde. Jde o další v řadě stylově čistých výroků tohoto politika. Milníky jeho života se stala prohlášení: „Vláda ČSSD bude muset vybírat latríny po pravici holýma rukama“ a „Unie svobody je nový bordel se starými k...“

Tradice žádného národa nejsou jednotné. Vždy je jedna část náchylná vrátit vše na úroveň protoplazmy, zatímco druhá buduje národní kulturu, tedy to, co člověka odlišuje od žeroucí a rozmnožující se hmoty. V dějinách pak zůstávají zástupci obou proudů. Jednak největší vrazi a zločinci, protože jsou objektem až erotické lásky protoplazmy. Pak skuteční velikáni národního ducha. Dvacáté století zanechalo v české historii Karla Čapka, ale také bezesporu Klementa Gottwalda.

Také z dnešní doby zůstane v národní paměti pár postav. Nejvíc si to podle mě zaslouží Zdeněk Svěrák. Může do toho spadnout i Miloš Zeman, ale musí se ještě hodně snažit. Zdeněk Škromach bude vypuštěn. I s bazénkem.