Článek
Nevadilo, že volba padla na staršího muže bez potřebné inteligence, vyjadřovacích schopností a znalostí a že kdyby to byl opravdový předseda vlády, tak by se svými buď zmatenými, nebo prázdnými odpověďmi a neumělým napodobováním Luďka Soboty zažil fiasko. Lidé se zasmáli, na chvilku přestali myslet na koronavirus a současnou vládu, a to byl velice veřejnoprávní čin (zde).
A teď vážně. Soubor opatření pro rozvolňování omezování, s nímž o něco dříve přišel kabinet, by se taky dal prezentovat jako dílo nechtěných komiků. Výstižně se k němu vyjádřil prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza (zde): „Je to naprostý zmatek. Vypadá to, že vláda náhodně tahala z klobouku to, co je zrovna napadlo.“
Jsou tedy nahoře chaoti vedení vrchním nemehlem? Einsteinové to zrovna nejsou, ale že by byli hloupí, to se říci nedá. Pod rouškou švejkování dělají, co potřebují pro politické přežití a ekonomické bytnění.
Všimněte si, že hobby markety u nich mají přednost před chrámy a hospody před školami. A když se mají uvolnit restrikce pro školy, tak půjde o první stupeň, nikoli o středoškoláky. Ti totiž mají dost rozumu, aby pochopili, kdo že si s nimi hraje tyto hry, a mnohým z nich dojde, že pohrobci reálného socialismu tu chtějí – a už hlásají – obnovené heslo OSVČ z kaváren do polí a továren! Tato vláda z definice nemůže chtít přemýšlivé a samostatné občany s vysokým stupněm vzdělání, protože to nejsou její voliči.
Zdánlivě zmatečné chování Babišova kabinetu ve skutečnosti má řád. Říci celou pravdu by znamenalo přiznat, že jiná cesta než uvolnění restrikcí není. S apelem na lidi, aby měli dost rozumu a maximálně se chránili, protože virus tady bude ještě dlouho a bude zabíjet, ale že další umrtvení země by znamenalo krach obrovského množství lidských životů. To by chtělo koule, protože se taková pravda nemůže líbit. Místo toho se ale pytlíkuje a zvýhodňují se voliči této vlády i její šéf s jeho sny o zestátňování firmy Česko (zde).
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Na závěr citát: „Je to charakteristický rys korporativní mentality estébáků: jsou si jisti svou schopností kontrolovat velký byznys, ale jsou podezřívaví vůči malému a střednímu byznysu, který generuje nezávislou a vůči státní moci neloajální střední třídu.“ Je to z komentáře ruského politologa Valerije Solověje k postojím Vladimira Putina během koronakrize. A ne, co jste hned mysleli. Jenom jsem nahradil slovo „kágébáky“ slovem „estébáky“. Ale to je prašť jako uhoď.