Očima Saši Mitrofanova: Substance, která plave na hladině

Před třemi dny mě zaujala slova zkušeného ruského publicisty, původním povoláním psychologa Leonida Radzichovského. V rozhovoru na rozhlasové stanici Echo Moskvy popisoval své vidění současného Ruska jako civilizace v rozpadu, která se zoufale, ale marně snaží o záchranu stálým pohybem vzad, do archaických dob. A použil výraz, o kterém již delší dobu diskutujeme na Twitteru s panem M. Č. za účasti dalších lidí.

Radzichovskij řekl o své zemi: „Rakety, obrovské území, militaristická psychóza, náboženskost, to jsou dílky onoho proslulého genetického kódu, o kterém se tolik mluví.“ U genetického kódu jsme v naší debatě na síti nakonec došli ke konsensu, že se jím míní „genetika národa“, nikoli genetika v ryzím pojetí. Radzichovskij se svou 62letou životní zkušeností se spoluobčany to možná vidí jinak. Jednu věc ale jeho myšlenky a realita, o které hovoří, připomínají věrně a není to v žádném případě jen ruské specifikum.

Teď proběhla servery zpráva, že v Kalifornii bojují proti suchu tak, že na hladinu vody umístí velké množství malých černých míčků a ty tam plavou. Šťastní Kaliforňané. V našich končinách na hladině stále častěji plave jiná substance.

Martin Veselovský udělal na DVTV rozhovor s antiislamistou  Martinem Konvičkou. To je ten pán, který, kdyby měl mocenské páky, zbavoval by občanských práv lidi, kteří sympatizují s islámem. Ty, kteří by se této víry v Česku nezřekli, vybízel k vystěhování. Ve válce s islámem by používal plyn a koncentráky a samotné vyznavače tohoto náboženství by namlel na masokostní moučku.

Těkající zrak pana Konvičky by neměl vést k závěru, že jde o ojedinělý výron energie tímto způsobem sestrojeného mozku. Nemálo buď neinformovaných, anebo rovnou stejně naladěných spoluobčanů smýšlí podobně. Přesvědčil jsem se o tom nikoli poprvé z reakcí na včerejší Oči o ženě v burce na koupališti.

Osobně považuji za Vojnu a mír 20. století dvě knihy. Čest a slávu Jarosława Iwaszkiewicze a Moskevskou ságu Vasilije Aksjonova. Aksjonov končí román Stalinem, který se – jako předtím další činitelé ruských dějin – převtělil v živočicha. V jeho případě je to hovnivál. Leze pryč z trávníku, na kterém sedí rodina Gradovových, hlavních protagonistů ságy, a autor dodává: „H… si pamatoval a h… pochopil.“

Konvička je entomolog, čili odborník na brouky. A co má být? Ve 20. století stáli v čele států truhlář, neúspěšný malíř, nedostudovaný kněz či havíř. Náš diletant je docent a chce do politiky. Cíle a prostředky? Popsáno v předchozích řádcích.