Článek
Zeman postupně završuje svůj politický život. Jestliže bude chtít dál otravovat a ponižovat, koho se mu zamane, po ukončení hradního angažmá, nepůjde mu to tak snadno. Veškeré zázemí pro své současné prudění lidí a použití Ústavy jako cáru papíru má pouze v postavení hlavy státu. Až ztratí titul prezident, zbude tu pouze pomstychtivý stařík bez funkce, kterého už nikdo nebude muset brát vážně.
Proto pospíchá, aby se stačil vyřádit, než ho čas zbaví této možnosti. Vybavuje se mi epizoda z roku 2002, kdy se premiér Zeman na setkání s místní honorací v Miami choval coby štamgast IV. cenové skupiny a při odchodu ze sálu pronesl: „Tak. Koho jsem ještě dnes nestihl urazit?“ Teď na rozloučenou uráží všechny, na koho dosáhne. A uspokojuje se tím, že je nad Ústavou.
Babiš se také obává času. Neví, co mu nadcházející týdny a měsíce přinesou. Neví, jak dopadne jeho spor s Evropskou komisí. Neví, jak se rozhodnou justiční orgány v kauze Čapí hnízdo. Muž bez těchto šutrů v botě by vykračoval sebevědomě, samostatně a s vědomím, že si z něj žádný pomstychtivý stařík nebude dělat rohožku.
Jenže premiér Babiš je přece jen jiná váha než případný obžalovaný Ing. Babiš. Na kom záleží, jestli tím premiérem zůstane? Na pomstychtivém staříkovi? Tak z předsedy vlády holt bude po nějaký čas rohožka. Vztek si může vybít na Michalu Šmardovi a Janě Maláčové. A Ústava Babišovi nepomůže, takže je v této věci bezvýznamná.
Co se nakonec stane, když povyšují lidé ve vrcholných funkcích své privátní zájmy nad Ústavu, vidíme v těchto dnech v Rusku, kde je stát jako Putinova firma už státem policejním a vykročil na cestu k fašismu.
Skuteční občané a jejich političtí zástupci mají povinnost se proti tomuto vývoji bránit. Začali s tím senátoři a nyní má být návrh ústavní žaloby na prezidenta, která by mohla vést k jeho odvolání z funkce, na pořadu jednání Sněmovny.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Pozorujeme řádku těch, kteří zavrhují samotnou ústavní žalobu, a těch, kteří schvalují Babišovy kejkle s popíráním koaliční smlouvy. Můžeme je podezřívat, že i když své postoje odůvodňují různě, ve skutečnosti jim nevadí, že v čele státu stojí dva muži, kteří chtějí být nad Ústavou a pravidly. Po staru řečeno přestupníci zákona.