Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Rozhazování kamenů a nové zdi

Právo, Alexandr Mitrofanov

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Maďarský parlament čerstvě schválil zákon, který povoluje vybudování plotu na hranici se Srbskem pro zastavení přílivu nelegálních imigrantů. Plot má být čtyři metry vysoký a 175 kilometrů dlouhý.

Tunisko oznámilo, že začne budovat zeď na hranici s Libyí, aby zabránilo extremistům ve vstupu na tuniské území. Tamní premiér řekl, že zeď má mít délku 168 kilometrů a měla by pokrýt zhruba třetinu hranice mezi Tuniskem a Libyí od středomořského pobřeží až do pouště. Stavba má být hotova koncem tohoto roku.

S myšlenkou výstavby zdi, která by oddělila zemi od Ruska, se před pár měsíci pohrávalo na Ukrajině. A ve Spojených státech amerických plot v délce asi tisíce kilometrů na hranici s Mexikem už funguje.

Ve všech těchto případech vznikly nebo mají vzniknout tyto fyzické zábrany ze stejného důvodu. Stát, který pokládá nekontrolovaný pohyb lidí beze zbraní, ale také ozbrojených jedinců, ať už teroristů nebo vojenských jednotek, kteří přicházejí ze sousední země, sahá k tomuto krajnímu opatření a tím přiznává, že je fakticky bezmocný.

Co způsobilo, že se lidstvo dostává do nového závitu spirály, v níž se opakují období poměrného klidu a blahobytu s hubenými lety neklidu až chaosu, už rozebírají učené hlavy. Politikům to není nic platné, protože od nich občané nechtějí filozofická vysvětlení, ale žádají, aby zahnali obavy a provedli něco bytelného. Například postavili zeď.

I ateista může ctít Bibli jako literární památník. Když otevřeme knihu Kazatel, dočteme se mimo jiné, že co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo. A že je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat. Je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Dnes podle všech příznaků vstupujeme do doby, kdy skončilo sbírání kamenů a nastává jejich rozhazování, objímání bude vystřídáno odstupem, čas milovat se stahuje před časem nenávidět a čas boje se tlačí před čas pokoje. A vztyčují se zdi.

Chvíli potrvá, než si to lidé uvědomí. A pak – jak je asi vepsáno v údělu lidstva – se nejspíše nezačnou ihned snažit, aby se navrátily lepší časy. Možná budou stavět zdi i mezi sebou, bez účasti teroristů, natož uprchlíků, o Řecích nemluvě. Ostatně nenávist až za hrob prýští z mnohých už nyní. Stačí se letmo podívat.

Doba vymknutá z kloubů šílela v dějinách nesčetněkrát. Lidstvo žije dál, ale pouze za cenu obětí. Je pravděpodobně nepoučitelné. Škoda, že nám to nikdy neřekli ve škole.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám