Článek
Po návratu domů jsem se musel seznámit s nahlas pronášenými úvahami jiného druhu. Holt práce, nedá se nic dělat. Nejdříve to byla etuda na téma Já a Kundera či Neurolog, který dělá víno. Pak naznačení, že za nehody na české železnici může česká opozice. Zatoužil jsem po návratu k filozofujícím kravám.
Přání jednotlivce ovšem nezmůže nic. Více by dokázaly statisíce takových přání. Ale cesta, která se přirozeně nabízí, což jsou volby, je stále zatarasena. Odstranit překážky by mohla touha velkého množství lidí mít v čele vlády politika, nikoli případ k prozkoumání. Zatímco jsem na vsi poslouchal debaty krav a po návratu kreativce, který byl v Lysé nad Labem na výstavě, pokročili zástupci stran, kterým leží současný šéf vlády v žaludku, na cestě dohody.
Dokonce se ohlásil Miroslav Kalousek, že příští rok kandidovat do Sněmovny nebude a chce místo toho pomoci stranám a hnutím, které nechtějí další babišizaci veřejného prostoru, aby uspěly a tvůrce čauvideí poslaly do opozice. Jak to dopadne, nevíme, ale toto spojení je, zdá se, myšleno vážně. Musely by se však obrousit velmi ostré hrany a zkrotit různě nabušená ega. Na druhou stranu politička nebo politik úplně bez ega je protimluv. Jde o to, spoutat tuto energii do přijatelných mezí.
Andrej Babiš se definitivně vzdal role státníka, který se stará o blahobyt pokud možno co největšího počtu spoluobčanů. Zdůrazňuje, že mu záleží především na důchodcích. Zamlčeným předpokladem je, že ještě více mu záleží na sobě samotném. Zbytek voličů, s výjimkou těch, kteří tíhnou k populismu, komunismu nebo nacionalismu, ponechává bezprizorní. Mohly by se jich ujmout jiné strany.
To, jak se rozdělí či spojí a jaké bude složení těchto předvolebních koalic, je téma, které se bude objevovat stále častěji. Rámec se ale rýsuje. Spojenectví by mělo být proevropské, což v dnešní době znamená zároveň nemoskevské a nepekingské. Fakta ukazují, že jiná cesta vede do poddanství. Například přes energetickou závislost. Měly by být také vymeteny prvky samoděržaví. Velmi důležitá by měla být shoda na udržení sociálního smíru, bez pravičáckých i levičáckých vylomenin.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
A především by měla skončit doba, kdy člověk raději poslechne krávy než předsedu vlády.