Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Pod rozkvetlým Jakešem

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Dnes si spousta lidí s vděčností (další pak se skřípěním zubů) připomíná 15. výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Ze sociálních sítí vyzařují kladné (samozřejmě i nenávistné), osobně podbarvené emoce občanů, kteří chápou, jaké to bylo netradičně dobré období pro zemi.

Zároveň je lásky čas. Lásku lze přijmout ve všech podobách. I v této zde. Komunisté slaví Svátek práce. Mají po patnácti letech českého členství v EU důvod slavit něco jiného?

Myslím si, že ano. Když to malinko přeženu, mohou pociťovat spokojenost, že se česká společnost i po těch letech do značné míry nachází pod rozkvetlým Jakešem. A tím nemíním pouze to, že zástupci KSČM jsou stabilně členy Poslanecké sněmovny a zasedají za Česko i v Evropském parlamentu.

Je to také fakt, že v roce 2019 jsou ve třech ze čtyř nejvyšších ústavních funkcí bývalí členové KSČ a ten čtvrtý sice v KSČ nikdy nebyl, protože to věkově nevycházelo, ale je členem moderní státostrany vedené bývalým normalizačním členem KSČ. To jsou, soudruzi, sice nedokonalé, ale přesto povzbuzující výsledky, z nichž vyplývá poučení z krizového vývoje polistopadového období, že kořeny komunistického myšlení sahají hluboko a mohou z nich vyrašit a vlastně již vyrašily nové, nadějné výhonky!

Kromě toho komunisté po dobu svého vládnutí potřebovali obyvatelstvo nacvičit na reflex, že se nahoře smí beztrestně říkat, co není pravda, a že by bylo lepší, kdyby to ti dole přijali a mlčky přecházeli. Což se i dělo. Až v samém závěru, kdy už většina obyvatelstva šestým smyslem cítila, že to jde s rudými od deseti k pěti, šířil se Jakešův projev na Červeném Hrádku a všichni se mohli potrhat smíchy.

Dnes není povinné volit politiky, kteří neříkají pravdu. Ale ty výsledky po krizovém vývoji, soudruzi! Dvakrát svobodně zvolen Miloš Zeman, mistr pravdomluvných výroků! Andrej Babiš, který je symbolem bezelstné pravdy a pokračovatelem tradice Červeného Hrádku, si udržuje ve zcela svobodné společnosti největší oblíbenost a nikdo z jeho příznivců se mu neposmívá!

To by jeden soudruha Jakeše nejen opatrně políbil, ale zulíbal by ho radostí za to, jak pevné jsou základy, které položil i se svými soudruhy v české společnosti. Prostě drží jak uhlířská víra!

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Zdálo by se, že samotný pocit mentální spřízněnosti s množstvím spoluobčanů, kteří sice nepoužívají jejich termíny a symboly, ale jsou jim duševně blízcí, by mohl rozumnému komunistovi stačit. Ale to víte, jsou to jen lidé. Občas to nejen myslí upřímně, ale upřímně i konají.

Reklama

Výběr článků

Načítám