Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Pieta a varování

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Pieta a varování

Před 74 lety skončila v Evropě druhá světová válka. Z území Československa vyhnala německé nacisty Rudá armáda, americké, rumunské a polské jednotky. Nejvíce obětí padlo v Rudé armádě. Tito vojáci a důstojníci si zaslouží pietní vzpomínku.

Když válčili s nacisty, nevěděli, že jejich absolutní monarcha v bolševické uniformě využije jejich krve a životů k budování svého impéria a k přípravě na třetí světovou válku, o které Mao Ce-tungovi v roce 1950 psal: „Když je válka nevyhnutelná, ať je teď“, a ujišťoval, že se jí netřeba obávat.

Češi pak měli kliku, že je nestihl osud národů v SSSR, které Stalin vysídloval a nechával umírat uprostřed stepí a tajgy. Odnesli to jen bývalí čeští bojovníci v západních armádách, „třídní nepřátelé“ a v rámci Stalinovy antisemitské kampaně část vedení KSČ, která měla židovský původ. Ale vojáci Rudé armády vyhnali nacisty.

Důsledkem roku 1945 byl srpen 1968, okupace a následná normalizace. Ale vojáci Rudé armády to vědět nemohli, když umírali v bojích na československém území. Patří jim dnes vzpomínka. A připomenutí slov frontového vojáka a pozdějšího spisovatele Viktora Astafjeva: „Místo vycházkové čepice je třeba mít na hlavě schima, pokleknout v Den vítězství uprostřed Ruska a žádat svůj národ o odpuštění za břídilsky ‚vyhranou‘ válku, v níž byl nepřítel zavalen mrtvolami a utopen v ruské krvi.“

My máme vzpomínky. Současné Rusko ale udělalo z tohoto data základ nového imperiálního chtění. Všudypřítomné jsou nálepky „Můžeme to zopakovat!“ a militarizace života. Hlavním obsahem propagandy, stejně jako ve 30. letech minulého století, je příprava obyvatelstva na válku se Západem. Kvůli tomu byl před několika dny schválen i zákon umožňující odříznout ruský internet od světové sítě.

Už také proběhla přehlídka předškolních vojsk (bez uvozovek, myslí se to zcela vážně a má se to státem šířit jako správná vlastenecké tradice) zde. Než se Rusko za pomoci vládních přesunů peněz od důchodců na zbrojení natolik vzchopí, že bude s to poslat tyto děti, až vyrostou, do války, připravuje půdu jiným způsobem zde.

Podívejte se na tyto lidi provolávající, že Kyjev, Istanbul a Berlín jsou ruská města zde. To je pochod několik let starý. Změna je v tom, že jejich vůdce, nacionálbolševik Eduard Limonov, se mezitím stal vášnivým obhájcem Putinova režimu a váženým sloupkařem prokremelských Izvěstijí. Všimněte si, co tito pochodující křičí na závěr. Je to: „Naše tanky budou v Praze!“

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

My tady teď máme nikoli bezvýznamné komunisty, nacisty a kolaboranty s Kremlem. Tak ať aspoň popřemýšlíme.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků