Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Od poručíka Duba přes Červený Hrádek ke dnešku

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Od poručíka Duba přes Červený Hrádek ke dnešku

Projevy všelijakých mužů a žen ve vysokých státních funkcích si vybavuji zřetelně. Nemluvím teď o Ronaldu Reaganovi, Margaret Thatcherové nebo Baracku Obamovi. Rád bych zůstal u toho našeho světa.

Leonida Brežněva a Gustáva Husáka si pamatuji dobře. Brežněv vládl dlouho, pořád řečnil a byl zejména ke konci svého života nenapodobitelný. Vždycky na sebe upozornil nikoli obsahem projevu, ale dojmem, že za chvíli zmlkne přemožen nadlidským úsilím. Což nakonec byla pravda. Projev mu poradci napsali a on ho četl, ale stále se horšící zdraví mu nikdo vrátit nedokázal.

Husák byl v závěru rovněž poznamenán stářím a zdravotním stavem, ale působil spíše jako zvěstovatel nekonečné a zoufalé šedi. Jako kdyby si dával obzvláštní pozor, aby ničím nezaujal. A pak přišel Miloš Jakeš, miláček předlistopadového publika. Jeho číslo Projev na Červeném Hrádku dlouhá léta vedlo žebříčky popularity a téměř třicet roků mezi odbornou a laickou veřejností panoval názor, že v tomto žánru nebude možné výkon někdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ překonat, protože takové talenty se nerodí častěji než jednou za půl století zde.

Přesto se ve světle posledních událostí musí konstatovat, že tato odborná a laická pozice se ukázala být příliš skeptická ohledně schopnosti společnosti vygenerovat muže ve vysoké státní funkci, který by se stal pokračovatelem jistých národních tradic a který by se v této roli osvědčil více než důstojně. Včerejší číslo Projev předsedy vlády na konferenci Český národní zájem by mělo být zapsáno do dějin české politické bizarnosti zlatým písmem zde. Ba co víc, písmem barvy řepky olejky.

Bylo by svatokrádežné kazit neopakovatelný dojem z této práce na zadané téma příliš podrobnými komentáři. Každý občan, cítí-li ve svém srdci loajalitu k svému premiérovi, by se měl s tímto skvostem povinně seznámit. Jsou tam nevyčerpatelné hlubiny nesrozumitelnosti, zmatečné stavby projevu, těkavosti myšlenek, křišťálově čistého navázání na tradici nikoli jen Jakešovu, ale také Haškovu, na nezapomenutelného poručíka Duba.

Je obsažena například ve větách „Já jsem s těmi řetězci mluvil“ či „Byl jsem v Bílém domě, mluvil jsem s Trumpem o těch tarifech na auta“. Navíc budou nyní muset Francouzi urychleně změnit svou mluvnici, protože pan premiér o nich sdělil: „Hlavně mají často le pomme, la baguette, la grève.“ Doposud měli samozřejmě la pomme, ale s le pomme bude líp!

Příští europoslanci si pak vezmou z projevu ponaučení, aby „skutečně bojovali za české národní zájmy“. Že není jasné, co měl řečník na mysli? Nevadí. Stačí, když se u toho budou tvářit jako on zde.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků