Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Kdo jsou tady ubožáci

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Kdo jsou tady ubožáci

Prezident České republiky je tak velký papaláš, že nebude platit parkovné zde. Plzeňští radní to odmítli za Miloše Zemana zatáhnout. Dostalo se jim z Hradu označení „ubožáci“.

Za dob, kdy vládla KSČ, se tomu říkalo názorná agitace. Miloš Zeman s doprovodem nemohli lépe předvést, o jaký typ státu jim jde. Předpokládejme, že Hradu nebude proti mysli, když připomeneme, že se jedná o stát podle vzoru Zlaté hordy, jehož současným pokračovatelem je režim Ruské federace. Spisovatel Boris Akunin, který vydává mnohosvazkové Dějiny ruského státu, pojmenovává čtyři základní pilíře tohoto zřízení.

Jsou následující: absolutní centralizace moci; nekritizovatelná, posvátná postava lídra; lídr, který je za všech okolností nad zákonem a jehož vůle je základem fungování státu; obyvatelé jako služebníci státu (jehož jediným vládcem je lídr). Postačí vysoká škola života, aby člověk pochopil, jak důsledně se snaží zavést tyto zásady do naší společnosti Miloš Zeman ruku v ruce s Andrejem Babišem.

Když jsme začali s odkazy na ruský prostor, má cenu u toho vytrvat. Mají tam neocenitelné zkušenosti s touto odrůdou společnosti, která se ovšem netvoří sama od sebe nebo jako důsledek uzurpace moci zlými vládci. Je přirozeným produktem činnosti jisté sorty obyvatel.

Jeden z mimořádně významných mužů nejen ruské historie dobře věděl, co jsou jeho stoupenci zač ve smyslu duševních vlastností: „Nikdo nemůže za to, že se narodil jako otrok. Ale otrok, jemuž je nejen cizí snaha být svobodný, ale který omlouvá a přikrašluje své otroctví, takový otrok je lokaj a hulvát, který vyvolává oprávněné pocity nelibosti, pohrdání a štítivosti.“ O tyto lidi se později Lenin opřel. Maně mi naskakuje analogie zde.

Když byla společnost s komunistickými papaláši v čele na vrcholu, vložil Jevgenij Švarc do úst Draka ve stejnojmenné hře tato slova adresovaná Lancelotovi, který chce ty dole osvobodit: „Utekl bys. Nechtěl bys umírat kvůli takovým mrzákům. Osobně jsem z nich ty mrzáky nadělal, můj milý. Zmrzačil jsem si je podle potřeby. Lidské duše, vašnosto, jsou velmi přizpůsobivé. Přeřízneš lidské tělo na půl a člověk zemře. Ale když rozerveš duši, člověk žije dál, jen je poslušný. Ne, ne, kdepak, nikde nenajdeš takové duše. Pouze v mém městě. Bezruké duše, beznohé duše, hluchoněmé duše, duše na řetězu, lovecké duše, zatracené duše.“

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Vládci, jejichž cílem je řídit stát jako firmu za pomoci zmrzačených duší, se derou do popředí na celém světě. Názorná agitace tohoto druhu běží i ve washingtonském Bílém domě. Plzeňští radní zachránili čest svobodných lidí. Ubožáci nejsou oni.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků