Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Jiní, jinačí, cizí, co za všechno můžou

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Jiní, jinačí, cizí, co za všechno můžou

V USA vracejí moc všemu lidu. Dvacátý leden 2017 bude zapsán do dějin jako den, kdy se lid opět ujal řízení. Počítáno od tohoto data bude platit jen zásada Amerika především. Lid symbolizovaný a řízený vládou miliardářů vrátí ukradená pracovní místa, státní hranice, blahobyt, sny.

Vybuduje nové silnice, mosty, letiště, tunely, železnice. Možná mrakodrapy a kasina. Protože vlastenectví je pilíř a má se kupovat jen americké zboží. Ostatně všechno, co způsobilo krveprolití, které zachvátilo USA před příchodem Donalda Trumpa a jeho miliardářů, způsobily cizí země. To skončí.

No proč ne. Ale tohle je důležitější: až bude zase teplo, dávejte bacha na děti na pískovištích. Bude je obcházet paní v červené pláštěnce, cizinka. Děti jako hladí po hlavičce, ale to je jenom krycí manévr. Ve skutečnosti hledá, jestli má děcko na temeni důlek pro třetí oko.

A jestli ten důlek najde, okamžitě rodiče vyřadí pepřákem a s děckem zmizí. Prodává tyhle děcka s třetím okem Marťanům na součástky. Můžete ale tomu zabránit. Speciální čepička z fólie a v kapse mýdlo s jelenem, a jste mimo nebezpečí. Fakt to prý platí. Stejně jako Amerika řízená lidem.

Každý hledá vnitřní rovnováhu, aby mohl existovat. Dvě kategorie bytostí pak do sebe zapadají jako klíč do zámku. Jedni věčně trpí nespokojeností, že není nic tak, jak by si přáli. Kdo za to může? Jiní, jinačí, cizí.

Druzí se musí věčně drát dopředu, aby uhasili vnitřní oheň získáváním stále většího majetku, peněz, moci. Druzí se líbí těm prvním a sami by bez nich máloco dokázali, protože potřebují oporu. Říkají proto prvním, co ti chtějí slyšet. První jim za to pějí chválu a dávají do rukou moc v očekávání, že i když jim nezlepší život, tak aspoň zničí ty jiné, jinačí, cizí, kteří za všechno můžou.

Lidstvo se neustále vrací do situací, kdy se toto spojenectví dostává k moci a začíná předělávat svět podle svých představ. Opět jsme v tomto bodě. Na vzestupu jsou dvě kategorie obyvatel. Fazil Iskander ve svém geniálním podobenství tuto symbiózu popsal už před drahně lety. Název vypovídá  bez dalších komentářů: Králíci a hroznýši.

Co ale mají dělat ti, kteří se necítí králíky ani hroznýši? Radovat se z lásky a lásku dávat. Číst dobré knihy, poslouchat dobrou hudbu. Utěsnit okna před smogem agresivního blbství. Hledat a nacházet blízké bytosti. A nezapomínat, že budou volby. Vypadá to sice, že králíci a hroznýši mají navrch. Ale lidé nikdy nejsou bez šancí.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků