Článek
Hlava státu, vzhledem k tomu, jaké důvody uvedla, se chová dětinsky. Anebo jako pádišah. Zeman není schopen pochopit, že úřad, který zastává, není jeho soukromý pašalik. Má manýry orientálního vládce, ale to už se stokrát během jeho dlení na Hradě a v Lánech řeklo a napsalo. Brzy už odejde do zákulisí.
Co ale s ním do té doby?
Ústava popisuje prezidentovy pravomoci v zahraniční politice v článku 63. Zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, přijímá vedoucí zastupitelských misí, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. Ale pozor! Příslušná rozhodnutí prezidenta republiky vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Česká republika je totiž parlamentní demokracie. Prezident je v tomto systému více či méně okrasná květina, což platí v míře větší než malé právě v zahraniční politice. Hlava státu je tady jen vyslancem, který může být pro státní politiku reprezentovanou vládou více či méně užitečný. Čím je v reálné české situaci prezident Zeman? Vyslancem státní politiky, kterou určuje vláda? Kdepak. Dělal vlastní zahraniční politiku, která jako na potvoru byla v lajně Moskvy a Pekingu místo té, kterou prosazovala vláda v souladu se spojenci v EU a NATO. Je to atrapa prezidenta státu.
Nebožtík Vladimír Laštůvka, expředseda zahraničního výboru Sněmovny za ČSSD, který měl se Zemanem tu přátelské, tu drhnoucí vztahy, ke konci svého života už mu neřekl jinak než Velikán Velikánovič. Nic proti tomu, když trpí velikášstvím dejme tomu čivava. Ale prezident s tímto handicapem, to je v parlamentní demokracii neužitečný, někdy přímo škodlivý nonsens.
Když ovšem takováto osoba začne kolem sebe ničit bábovičky a říkat, že si už nebude s těmi zlými Lipavským, Vystrčilem a Pekarovou Adamovou nikdy huát, co má udělat zdvořilá politická reprezentace? No ano, vyjít jí vstříc.
Instrukce už jsou na světě dost dlouho. Stačí si oživit děj snímku Good bye, Lenin! Nic nebrání Petru Fialovi, aby vytvořil dokonalý dojem, že v Lánech nebo občas i na Hradě jsou stále v platnosti časy, kdy Miloš Zeman ještě v plném zdraví konzumoval bechera. Těch pár měsíců, než z politiky vyvane, by nemusel být problém.