Článek
Průzkum zde.
Zároveň napsal Deník (bez N) na základě svého průzkumu k 30. výročí listopadu 1989, že polovina čtenářů do 35 let by se chtěla vrátit do komunismu. Ovšem jenom na velmi krátkou dobu, aby ho mohla poznat na vlastní kůži. Jen každý jedenáctý touží po tom, aby reálný socialismus sevřel republiku natrvalo.
A tady je příležitost pro dříve narozené! Můžeme přispět zkušenostmi. Pokud nás tedy nějaký mladý vůbec bude poslouchat. Jenže to je riziko podnikání. Pro zahřátí před výkopem zatím stručná poznámka: komunismus a reálný socialismus nejsou synonyma.
Komunismus je teorie, která nikdy nebyla naplněna. Reálný socialismus je reálná basa, kterou komunisté za pomoci spousty bezpartijních postavili v mnoha zemích světa. Dodnes trpí kdejaký tehdejší spokojený budovatel syndromem otevřené brány. Rád by zpátky do basy, kde bylo všechno nalinkované. Je to minulost? Jako třeba dinosauři?
Jak se to vezme. Za reálsocialismu (zkráceně socík) byla v čele jedna strana. Dnes volí drtivá většina jednu stranu v čele s jediným a nenahraditelným vůdcem. Svobodně. To ale tehdy bylo jinak. Stranu nevedl tehdejší Babiš sám, ale měl politbyro nebo předsednictvo. A volby svobodné nebyly. Taky nikoho ani ve snu nenapadlo prohlašovat, že moudrost prezidenta je nad jeho (její) chápání.
Za socíku se často dostávali nahoru takoví blbci, že to bylo až komické. Dnes máme premiéra, který je schopen pronést toto: „Pan prezident říká, že ta naše pozice byla i z toho titulu, že jsme byli dva týdny v NATO, že to bylo nějaké politické rozhodnutí, ale že jeho názor na to uznání Kosova je negativní.“ zde. Česká republika je členem NATO od 12. března 1999. Kosovo uznala 21. května 2008. Někomu tady nedává spát věhlas normalizačních pitomců.
Hlavním heslem socíku byl „klid na práci“ spojený s „hledáním nepřátel“. Dnes premiér tvrdí, že díky němu už je líp a že to má na papíře. Prezident vzkazuje všem, kteří s ním nesouhlasí, že mají pět let držet ústa. Jinak samozřejmě nemáme s reálsocialismem nic společného.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Mladí lidé to nakonec můžou posoudit sami, když zhlédnou skvělý seriál ČT Svět pod hlavou. Tehdy tu byli umělci, kteří se prodávali straně a vládě zde. No a dnes je to určitě jiné. Že ANO?