Očima Saši Mitrofanova: Co s komunisty po coming outu

Od poklopu ku poklopu kyklop koulí kouli. To se mi vybavilo při pozorování reakcí odpůrců západní orientace Česka na vítání vojáků USA v republice. Kyklop je podle mytologie nepříliš důvtipná, nepříliš pružná, nepříliš empatická bytost.

Ten český kyklop ale jen koulí svou kouli od poklopu ku poklopu. Ostatně proč ne, pokud přitom nikoho nezraní. Je-li neškodný, měly by být i jeho cestičky mezi poklopy zaručeně volné.

Skupiny či iniciativy, které shromažďují lidi tohoto založení, mohou dál jako marginální jev vznikat nebo mizet víc ve světě virtuálním než v reálném. Jiné je to s parlamentní stranou, která se proti průjezdu spojeneckých vojáků postavila celou svou vahou i s třešničkami.

Vztah ke komunistům by po jejich vášnivém coming outu podle všech předpokladů neměl zůstat stejný, jako byl předtím. Z těch předpokladů vyjímám kyklopy, u nichž se nejspíš nic nezmění. Jinak ta změna už rezonuje v projevech lidí, kteří obrácení KSČM coby Ferdyše Pištory sice nikdy doopravdy neuvěřili, přesto byli ochotni připouštět, že se i komunisté mohou v podmínkách jinak uspořádané společnosti zbavit těch nejméně vábných vlastností z minulého režimu.

Trio Vojtěch Filip, Miloslav Ransdorf a Pavel Kováčik, které s různou intenzitou, ale jednoznačně kolem průjezdu amerického konvoje vyjadřovalo postoje KSČM, však tyto spoluobčany nejen utvrdilo v tom, že byli příliš lehkověrní, ale ještě v nich rozfoukalo dřímající ohýnky nevraživosti ke všemu, co zve se komunistické.

Ale komunistům může být postoj této skupiny lidí naprosto lhostejný. Stejně by KSČM svůj hlas ve volbách nikdy neodevzdali. Ani z taktických či pragmatických důvodů. Ani jako tzv. protestní voliči, kteří to podle sociologů házejí komunistům nikoli proto, že jsou jim nějak blízcí, ale jedině v domnění, že to jaksepatří nandají demokratickým stranám, s nimiž nejsou spokojeni. Taky zřejmě poddruh kyklopů.

Význam, a to velikánský, by pro KSČM mohla mít změna vztahů s jedinou parlamentní stranou, která v minulosti nevylučovala bližší spolupráci na poměrně vysoké úrovni – a v některých krajích tato spolupráce dávno běží přímo ve vedení. Jde samozřejmě o ČSSD. Kraje fungují a nikdo se už proti tomu nebouří, ani zásadní odpůrci komunistů.

Ale ještě před minulými sněmovními volbami uvažovali sociální demokraté otevřeně o tom, že pokud lidé takzvaně rozdají karty způsobem, že se ČSSD bude moci ve své menšinové vládě opřít o KSČM, tak to Lidový dům udělá.

Budoucí spolupráce tohoto druhu s nasupenými kyklopy se ale v této chvíli musí jevit i sociálním demokratům jako mýtus.