Článek
Přesně toto se stalo včera v Poslanecké sněmovně v té části schůze, která se zabývala jejím programem. Naštěstí existují stenografické záznamy a díky tomu se s podrobnostmi může seznámit úplně každý. A každý takový čtenář, nemá-li uvažování zamlžené pamlskem z holdingu, si určitě vybaví někdejší hlasité výkřiky Andreje Babiše o strašném Palermu, které zde bylo za vlády tradičních politických stran. Než přijel on celý v bílém na věrném Faltýnkovi.
Jenže včerejší debata o programu schůze, kterou zachytil úřední záznam, doložila, že právě vláda vedená ANO se pokusila o bezprecedentní krok. Nikdo rozumný nebude popírat, že prvky Palerma tady byly za předchozích vlád v míře větší než malé – a že to byl hlavní důvod, proč dosáhl Babiš takových úspěchů se svou zdánlivě protikorupční rétorikou. Zároveň šly tyto praktiky mimo existující zákony a byly s nimi v rozporu. Nápad ANO byl geniálně jednoduchý: některé praktiky by prostě v rozporu se zákonem nebyly, protože zákon z vládní dílny by je legalizoval.
Pokud budete číst zmíněný stenozáznam, všimněte si prosím také vystoupení Jana Lipavského (Piráti). Jestli se někomu v minulosti zajídalo zvýhodnění kámošů vysoce postavených politiků na úkor těch, kteří nejsou s těmito politiky jedna ruka, při líčení Babišova záměru se Smartwings si takový člověk náladu nezlepší. Je to totéž v žlutě řepkovém.
Do třetice se způsobem, který Palermo připomíná, chová patronátní organizace Andreje Babiše, Pražský hrad. Krize nekrize, pro státní penízky navíc si hradní kancléř dojde a taky je dostane.
Proč je vůbec možný tak drzý postup ANO, který sice narazil na odpor opozice, což vedlo k dočasnému stažení příslušné novely zákona, ale bude zopakován? Tradiční politické strany měly ve svých řadách spoustu šíbrů. Ale také měly jako mantinel nějakou ideu, za kterou stálo dostatečné množství členů a funkcionářů. ANO žádné ideje nemá, nikdy nemělo ani mít nemůže. Je to jen výtah k moci s pocintaným, leč mocným liftboyem. Svézt se může každý dychtivec, jen musí poslouchat pokyny. A ty nejsou idejemi ani politickou kulturou nijak omezeny kvůli jejich absenci.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Vláda před našima očima vede zemi z Palerma do Průhonic. Nic proti řádným obyvatelům této obce. Jen tam sídlí člověk, který možná jednou bude označen za symbol korupce.