Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Budeme na sebe hodný?

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Budeme na sebe hodný?

Odkud to je? „Heleďte, pojďte si slíbit, že na sebe budeme hodný.“ Nápověda je zde. První a druhý díl trilogie o Homolkových je drsná existenciální výpověď, ale třetí, ze kterého je tento úryvek, je poznamenán normalizací. Dnes se vrací tehdejší stereotypy.

Kandidát na předsedu lidovců Marian Jurečka řekl v rozhovoru pro Deník N: „Chtěl bych KDU-ČSL více profilovat jako stranu, která má důležitá a přínosná témata pro společnost. Za poslední rok začala být většina opozičních stran vnímaná tak, že mají jediné téma, tedy Antibabiš.“ Jít proti Babišovi je tedy chucpe?

Jurečka se přitom ozval, když si myslel, že Babiš překračuje přijatelné meze. Tvrdě kritizoval i Miloše Zemana. Jenže…

Chce být šéfem strany a musí brát ohled na ty, kteří ho budou volit. V rozhovoru pro Aktuálně prozradil: „Určitě jsou v KDU-ČSL lidé, kteří volili Miloše Zemana, i když myslím, že při jeho druhé volbě jich výrazně ubylo… Dovnitř strany mi to může uškodit, někdo to může brát v potaz.“

Předseda Sněmovny Radek Vondráček to však rozbalil předevčírem naplno: „Nestojí za to rozhádat se kvůli politice.“ Prostě budeme na sebe i v té politice hodný. Za ty peníze, jak by řekla babi Homolková.

Na první pohled není na takovém postoji nic divného. Vždyť život bývá dost nepříjemný i mimo politické spory. Proč si ho tedy komplikovat ještě tímhle. Co jsme si, to jsme si. Běžný člověk se přece o politiku nezajímá. Záleží mu na tom, za kolik si co koupí a jak se o něj ta vláda stará, že. A Babiš má přece rád mladé a důchodce, ti teď jezdí za míň. Dejte pokoj s tím Antibabišem.

Jezdí za míň, ale téměř miliardu korun požadují dopravci za září a říjen na ministerstvu dopravy, aby pokryli poskytnuté slevy na jízdném zde. V čem tady spočívá politika? V tom, že tyto peníze nevyndá miliardář Babiš ze své soukromé šrajtofle, ale zaleze do kapes i těm, kteří se o jeho vládnutí nestarají, protože bude líp.

Když půjdeme v hodnotovém žebříčku o stupeň výš, než jsou kupecké počty, zjistíme, že politika a výzvy, abychom „byli na sebe hodný“, jsou v přímém rozporu. Před pár dny to řekl srozumitelně prezident sousedního státu: „Demokracia nepozná konečné víťazstvá ani konečné prehry. Boj dobra a zla nepozná konečné víťazstvá ani prehry. Trvá stále.“

Neznamená to dštít na sebe za všech okolností oheň a síru. Ale je dobré vědět, kam chce člověk patřit.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků