Článek
Polský premiér za stranu PiS Jarosława Kaczyńského, Mateusz Morawiecki, musí vystoupit v ústřední televizi před hlavními zpravodajskými pořady a veřejně prohlásit, že ve své funkci lhal. Včera mu to uložil soud. Na obrazovce poběží text jeho prohlášení velkými písmeny a on u toho musí přednést následující:
„Informace, kterou jsem zveřejnil dne 15. září 2018 při volebním jednání volebního výboru PiS v Świebodzině, že během jednoho až půldruhého roku jsme vydali na místní cesty větší částku, než to udělala koalice PO-PSL během osmi let, je nepravdivá.“
S premiérem se soudila právě bývalá vládní PO (Platforma Obywatelska), která nestrpěla takto zjevnou lež. Vyhrála.
Já vím, že s tím u nás málokoho překvapím. A že jsme v tomto směru větší pašáci. U nás jistý politik dostal nařízeno, že se omluví za podobné excesy, mnohonásobně více než jednou zde. A nehledě na to byl opakovaně zvolen v přímé volbě hlavou státu. Co vy na to, bratři Poláci?
My taky máme premiéra, kterého zatím nechytá za slovo soud, ale ověřovatelé pravdivosti jeho výroků. Profesionální, jako demagog.cz, i laičtí, tedy my všichni, kdo dokážeme porovnat, co říkal, na co přísahal a co nakonec udělal. Stačí nemít v puse kosteleckou uzeninu a v ruce koblihu.
Proč je tedy práh citlivosti vůči lžím u jistých skupin voličstva tak nízký? Jeden obrázek ze včerejška podle mě mnohé vysvětluje zde.
Koho zajímá pravost slov a činů Andreje Babiše, když jeho ANO toho tolik rozdává zadarmo? A není to jen potrava pro žaludky, ale i pro uši: Karel Gott! Pro tento zážitek se člověk rád sehne až skoro k zemi.
Brigádní generál Karel Řehka, který se dlouhodobě zabývá tématem informační války, o níž napsal knihu, říká, že naše země je pro Kreml testovací laboratoří. Mám-li tvrzení největšího českého odborníka v této oblasti aplikovat na případ voličů, kteří kašlou na to, že odevzdávají své hlasy lhářům za příslib, že bude líp, pak je na místě domněnka, že brzy může být naše zítra jejich včera zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Po generace předávaný postoj, že jsem jenom malý člověk, který nic nezmůže, a proto je lepší pokorně sloužit velkým pánům, klidně lhářům, a mít na zřeteli, že kdo nekrade, okrádá rodinu, čas od času vybují jako rakovina. Písničku o Pravdě a Lži od Vladimira Vysockého díky kongeniálnímu překladu Milana Dvořáka dobře známe. Jak že se to v ní zpívá? „Jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda, ale až dokáže to, co dokáže Lež.“