Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Žluté vesty ve Francii ukázaly hodnotu sociálního státu – Thomas Kulidakis

Francouzský prezident Emmanuel Macron při řízení jedné z největších evropských zemí zapomněl na základní poučku. Velká zahraničněpolitická gesta nezachrání vládce, který ignoruje sociální rozdíly ve společnosti a nezajistí blahobyt široké veřejnosti. Platí to nejen pro šéfa Elysejského paláce, ale také pro ostatní země včetně České republiky.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Žluté vesty ve Francii ukázaly hodnotu sociálního státu – Thomas Kulidakis

Nejdříve k samotným demonstrantům nosícím žluté vesty. Když pomineme zbytečné násilí, které se ničením centra Paříže proměnilo ve vandalství, jejich požadavky byly a jsou zcela pochopitelné. Kdo někdy byl ve Francii, ví, že je tam neuvěřitelně draho. I ti, kteří berou důchod dva tisíce eur a pobírají průměrnou mzdu kolem tisíce pět set, mohou jen stěží pokrýt měsíční náklady. V zemi je navíc dlouhodobě nezaměstnanost kolem deseti procent a ekonomický růst téměř nulový. Zato zdanění vysoké.

Není se tedy co divit, že další zvýšení daně na palivo s alibistickou omluvou potřeby boje se změnami klimatu rozpoutalo nepokoje. O tom, že se nejednalo o nějaké řádění okrajových radikálů, svědčí podpora veřejnosti protestům. Na konci listopadu, tedy po dvou týdnech protestů, se pohybovala mezi sedmdesáti až osmdesáti procenty. Jestliže oprávněnost požadavků protestujících schvalovalo tolik Francouzů, padá i argument, že za nimi byly „cizí vlivy“. Tímto tvrzením operují někteří i v České republice a ukazují – jaksi už tradičně – na Rusko. Jenže pardon, Moskva asi nemůže za to, že podstatná část Francouzů sice pracuje, ale s výplatou skoro nevyžije.

Ve Francii navíc živoří přibližně čtrnáct procent populace, tedy zhruba devět milionů lidí, pod hranicí chudoby. Z těch devíti milionů je přibližně třetina dětí. Nedostatečné financování veřejné dopravy navíc nutí lidi dojíždět do práce, takže automobily potřebují. Pokud se tedy na protestech později přiživili nějací sympatizanti Ruska, jak tvrdí třeba britské Timesy, byli na jedné lodi s Macronovou politickou opozicí i násilnými radikály. I ti si přihřáli svou polívčičku. Nic to nemění na tom, že takzvané hnutí žlutých vest vzniklo odspodu, bez spojitosti s politickými stranami.

Francouzskému prezidentovi nakonec trvalo přes tři týdny, než si uvědomil vážnost situace a vystoupil před veřejnost. Sladkými slovy a unylým výrazem à la české „myslím to upřímně“ nasliboval sociální úlevy, snížení daní a zvýšení minimální mzdy. Přímé náklady francouzská vláda odhaduje na osm až deset miliard eur. K tomu musí připočíst ekonomické škody v důsledku protestů, které se mají projevit snížením HDP o dvě desetiny procenta. K ničemu z toho by nedošlo, kdyby Macron byl skutečný státník. Jedná se ale o populistu, který akorát stojí na opačné straně populismu než Marine Le Penové a Donald Trump. Tedy populistu liberálního.

Z hlediska mezinárodní politiky má samozřejmě pravdu, že Evropě je lépe, když je unie jednotná. To ale neznamená, že musí být francouzská. Má pravdu, že je potřeba bojovat s klimatickou změnou, která je stále více citelná. Jenže zvýšením daně na palivo v jedné zemi nic nevybojuje, akorát naštve občany. Celá Macronova šlamastyka tak skýtá následující poučení. Stejně jako Macron i ostatní země by měly pěstovat výhody sociálního státu, který zaručí slušné živobytí. Ždímat běžné občany daněmi, zatímco se v krizi zachraňují veřejnými penězi banky, je nemorální a vede to k občanským nepokojům. Naopak sektorová daň může pomoci, aby byly veřejné služby co nejvíce dostupné.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

V celé Evropské unii narůstá nerovnost ve společnosti. Není se tedy co divit, že žluté vesty začínají mít pobočky i v jiných zemích. Kapitáni ekonomiky i politici zasedající ve vládě i opozici by si měli uvědomit, že udržování lidí v nouzi už dávno není prostředkem jejich kontroly. A mimochodem bude zajímavé sledovat, jestli i Francii bude Evropská komise popotahovat za překročení tří procent schodku rozpočtu. Na tom poznáme, zdali v unii platí padni komu padni.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků