Článek
Filip též prohlásil, že vznikne-li koaliční vláda ANO a sociální demokracie s podporou komunistů, podlézavá prý nebude. Dokonce pohrozil, že toleranci KSČM lze „kdykoliv během volebního období odejmout“, pokud by mělo dojít k podobné situaci.
Filip bude v dubnu znovu kandidovat na post předsedy strany a z hlediska vnitrostranické strategie je jeho počínání pochopitelné. Nejen zastánci tvrdé linie ale i mnozí méně skalní komunisté, zdá se, promítají své frustrace týkající se liberální demokracie a Západu do sympatií k putinovskému Rusku, i když Putin je dnes především autoritářským představitelem zkorumpované oligarchie — a tedy na hony vzdálen komunistické ideologii.
Jenže Filip dost riskuje: Babiš je na kritiku citlivý a KSČM příliš nepotřebuje. Pokud druhá Babišova vláda dostane důvěru Poslanecké sněmovny i zásluhou tolerance nebo přímé podpory KSČM, bude ji velmi těžké odvolat.
Babiš může kupříkladu nabízet různé ústupky hnutí Svoboda a přímá demokracie, takže 101 hlasů potřebných k vyslovení nedůvěry nebude možné dát dohromady. Je též otázkou, do jaké míry by byly opoziční strany ochotné využít případnou nabídku KSČM Babišovu vládu sesadit s pomocí hlasování o nedůvěře, pokud by důvodem bylo komunistické pobouření nad „podlézavostí“ vlády vůči západním spojencům.
Filip možná též nebere dostatečně v úvahu, že kdyby druhá Babišova vláda padla poté, co už jednou získala důvěru, do hry opět vstupuje prezident — nikoliv předseda Poslanecké sněmovny (kterému by připadl třetí pokus o sestavení vlády v případě, že druhá Babišova vláda nezíská důvěru). A Zeman klidně může nechat opět vládnout Babišovu vládu v demisi hodně dlouho.
A pokud by nakonec země přece jen dospěla k předčasným volbám, není těžké si domyslet, jak by dopadla KSČM, která by krizi způsobila, a tím ohrozila všemožné Babišovy sociální dárečky, z nichž největší prospěch mají právě současní i bývalí voliči komunistické a postkomunistické levice.
Filip tedy hraje politický poker s hodně slabými kartami. A Babiše může svými útoky opravdu snadno naštvat. Premiér v demisi sází na prozápadní kartu zcela programově. Je to pro něj nejen zdroj jisté „demokratické“ legitimity v situaci, kdy ho doma leckdo obviňuje z autoritářských tendencí a kdy čelí trestnímu stíhání, ale je to také součást jeho obchodních zájmů, protože podniká napříč Evropou.
Což o to, pokud budeme nahlížet Babišovy silně proevropské výroky z poslední doby, jakož i jeho rozhodnutí vyhostit ruské diplomaty, prizmatem jeho osobních zájmů, bylo možné mluvit o „vypočítavosti“, která má stejně negativní konotace jako „podlézavost“, o níž mluví Filip.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Jenže budeme-li věci posuzovat prizmatem osobní roviny obou aktérů, pak se Filip pro změnu nevyhne kritice, která už zazněla na sociálních sítích. Tedy, zda slova o podlézavosti a podřízenosti vůči našim současným spojencům nejsou dost velké „chucpe“, když je vysloví představitel strany, jejíž předchůdkyně aktivně spolupracovala na přeměně naší země v kolonii podřízenou Sovětskému svazu.