Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Více amerických zbraní světu mír a klid nepřinese - Thomas Kulidakis

Není pravda, že by Spojené státy nedokázaly vyhrávat války, jak řekl Donald Trump. Od Vietnamské války všechny ozbrojené konflikty vyhrály. Američané ale nedokázali vyhrávat mír. A zvýšené výdaje na zbrojení na tom nic nezmění.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Více amerických zbraní světu mír a klid nepřinese - Thomas Kulidakis

Stalo se tak v Iráku stejně jako v Afghánistánu. Moderní armádě vojensky nejmocnější země světa nedokázala vzdorovat armáda Iráku, ani radikálové hnutí Tálibán. Stejná historie platí například také pro Libyi nebo válku v bývalé Jugoslávii. Jenomže jedna věc je vyhrát bitvu a druhá přinést stabilitu.

Od doby americké invaze se Blízký a Střední východ nachází v absolutním rozkladu. Chaos, který zavládl v Iráku, vyplnili radikálové ze samozvaného Islámského státu. Využili rozpadu centrální moci, sektářského konfliktu mezi místními sunnity a šíity a započali svou výpravu za údajným chalífátem. Která se jim jistě jen čirou náhodou také finančně vyplácí.

Ke všemu se přidaly zájmy místních velmocí, které se snaží v nastalé situaci maximalizovat své zisky. Irák se snaží získat zpět kontrolu nad svým územím, Sýrie se propadla do chaosu občanské války. Vše využívají Turecko, Saúdská Arábie a Írán. Starý systém mocenské rovnováhy se rozpadl a o nový se bojuje přímými i nepřímými prostředky. Zájmy Ruska a USA se ve smečce místních nepřátel odráží v nekonečných pokusech o smír.

Podobná situace panuje také v Libyi. Její bývalý vládce Muammar Kadáfí svou zemi nazýval poslední hrází odrazující milióny lidí od pokusů dostat se do Evropy. Od jeho pádu na západě země vládnou bojůvky včetně islamistů, východ kontroluje mezinárodně uznávaná vláda. Ani zde nedošlo ke snaze Američanů, aby po svých bombách přinesli také nový řád a mír.

Proto rozhodnutí snížit peníze na rozvojovou pomoc a zvýšit výdaje na armádu mohou jen stěží přinést mír. Právě rozvojová pomoc a zahraniční projekty v kombinaci se snahou diplomatů jsou výrazem jak zlepšit místní situaci, kterou tak často a rádi vzývají všichni politici. A pak že se dějiny neopakují. Když před osmi lety nastoupil do Bílého domu Barack Obama, celý svět ho vítal s nadějí konce konfliktů, které rozpoutal jeho předchůdce George Bush mladší.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Proto se také liší tehdejší nálada a nálada současná. Máme plné právo obávat se slov Trumpa i jeho ministra obrany. Chtějí proti nepřátelům a teroristům zasahovat i v jiných zemích, než v těch už rozvrácených. Svět se může opět ponořit do ještě hlubšího chaosu, který se zas někdo další bude snažit napravit. Donald Trump zase jednou pouze upravil fakta způsobem, který se mu hodí do krámu a na první pohled některým i může dobře znít.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků