Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Tendr na Dukovany se má dělat na základě ceny a výhodnosti, ne ideologie a geopolitiky - Thomas Kulidakis

Jsme průmyslová země a elektrickou energii potřebujeme. Nejen pro motor naší ekonomiky, ale také pro domácnosti, protože Česká republika se nenachází zrovna v podnebném pásu věčného léta a tepla. Je tedy na čase se zhluboka nadechnout a přestat dostavbu zbytečně politizovat a míchat na místo betonu příliš ideologie.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Tendr na Dukovany se má dělat na základě ceny a výhodnosti, ne ideologie a geopolitiky - Thomas Kulidakis

Vášně, které vzbuzuje možnost, že se předvýběru v tendru, který pořádně ani nezačal, kromě firem z Francie, Jižní Koreje a Spojených států může zúčastnit také ruská společnost Rosatom, zavánějí laciným antikomunismem a rusofobií. Plyne to například z prohlášení senátora Jana Sobotky, jednoho ze signatářů výzvy k vyřazení Číny a Ruska ze soutěže o dostavbu Dukovan.

Na otázku, jaké že přesně plyne geopolitické ohrožení České republiky účastí Rusů, odpověděl, že žil 30 let v područí Sovětského svazu, tudíž nevidí jediný důvod, proč dávat zakázku Rusku. Když pomineme fakt, že zakázku zatím nikdo nedostal, je zřejmé jedno. Jestliže jsme teď suverénní stát, můžeme se ohlížet čistě na své zájmy. A těmi by mělo být mít kvalitní jadernou elektrárnu za co možná nejlepší cenu s co možná nejlepší technologií a výdrží.

Tu může postavit firma, která vyhraje konkurz a jedno, odkud je. Hlavně když vše bude fungovat. V ideálním případě pak firma taková, která dá možnost účasti i českým společnostem, abychom si i u nás něco vydělali. Na čistě neideovém základě. To znamená Česká republika výrobci peníze, on za to elektrárnu a jsme si kvit. Žádná geopolitická vděčnost není na místě, protože to je čistý kšeft.

Stávající Dukovany i Temelín jsou jaderné elektrárny ruské provenience a zatím se nestalo ani náznakem, že by snad nějakými zadními vrátky Kreml vypínal v Česku proud nebo jinak ohrožoval kritickou infrastrukturu a přísun elektrické energie. Co se týká Ruska coby státu nástupnického po Sovětském svazu, tak se na celou věc dá nahlížet i tak, že kupříkladu nacistické Německo také okupovalo Česko, ale jeho investicím nikdo tak vášnivě nebrání.

Je třeba také přemýšlet v kontextu dějin. Vybírat výrobce, jak si přeje hlavně část politické opozice podle toho, s kým momentálně by geopoliticky dotyční rádi byli nebo jsou, je krátkozraké. Nikdo neví, co se stane za 20, 30 nebo 40 let. Stejně tak jako v minulosti při původních stavbách málokdo počítal, že se Sovětským svazem nebudeme na věčné časy, může se stát, že za 40 let bude geopolitická situace zcela jiná než dnes. Tudíž stavět další blok jaderné elektrárny, který má být do zkušebního provozu uvedený v roce 2036 dle geopolitiky dneška, je nemoudrost. Třeba do té doby uspějí ty velké unijní státy, které chtějí na základě oboustranné výhodnosti s Ruskem spolupracovat.

Celý příběh je o tom, že každý stát pro dobro svých občanů musí hledět především na vlastní zájmy. V našem případě například, abychom nevydali zbytečně peníze za něco, co mohlo být kvalitnější a levnější. Potřebujeme levný a spolehlivý zdroj energie, abychom nedopadli jako ve Švédsku, kde v ekologickém nadšení najednou neměli nedávno dost elektřiny. To platí i pro argument k Rakousku. Takže klidně, ať se vyjádří bezpečnostní komise expertů, její závěry ať vezmou politici na vědomí a ať vyhraje nejlepší nabídka tak, jak to má v kapitalistickém jednání být.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků