Hlavní obsah
Miloš Balabán Foto: Petr Horník, Právo

KOMENTÁŘ: Společný nepřítel - Miloš Balabán

Evropané těšící se na dovolenou ji mohou mít hodně zkaženou raketovým růstem cen ropy, ke kterému může dojít v případě zhroucení iráckého státu jako výsledku překvapivého útoku radikálních islamistů.

Miloš Balabán Foto: Petr Horník, Právo
KOMENTÁŘ: Společný nepřítel - Miloš Balabán

A aby toho nebylo málo, dozvídáme se, že Rusko zavřelo zadlužené Ukrajině plynové kohoutky, což může perspektivně vést k velkým problémům v řadě zemí středovýchodní a jižní Evropy, jež závisí na ruském plynu v letošní topné sezóně.

V Česku jsme zatím v klidu nejen kvůli naplněným zásobníkům, ale i díky tomu, že jsme napojeni na plynovod Nord Stream, který Ukrajinu obchází. Kdopak si dneska u nás vzpomene, že Polsko označovalo tento plynovod mezi Ruskem a Německem v Baltském moři jako novodobý pakt Molotov-Ribbentrop?

Ale dost ironie, není moc času na slovíčkaření, situace je totiž poměrně vážná. Evropa může rychle sklouznout kvůli dvěma paralelně probíhajícím konfliktům na východní Ukrajině a v Iráku zpátky do ekonomické recese, která se  může rychle rozšířit i na globální úroveň.

Zdrženlivé západní velmoci

Důvod? Scénář dalšího vývoje na Blízkém východě nevypadá příliš optimisticky. Spojené státy i Velká Británie, hlavní protagonisté někdejšího iráckého dobrodružství dávají od situace v Iráku ruce pryč.

Politikům z obou zemí se přitom nelze moc divit: „liberální intervencionismus“ praktikovaný v posledních patnácti letech byl nejen drahý, ale i krvavý, a tudíž je u voličů velmi neoblíbený.

Britský premiér David Cameron si ostatně už jednou vylámal zuby ve svém parlamentu, který mu před rokem neschválil případné nasazení britských vojáků v Sýrii v reakci na použití chemických zbraní vládními silami proti povstalcům (i když se dodnes vlastně přesně neví, zda to tak skutečně bylo).

A Barack Obama jistě ví z průzkumů veřejného mínění o odporu Američanů k dalšímu nasazování vojenské síly. Proto dochází i ke stahování americké armády z Afghánistánu.

„Středoasijské jaro”

Co může následovat poté? Ředitel moskevského Institutu Blízkého východu Jevgenij Satanovskij predikuje, že poté, co k tomu dojde, začne „středoasijské jaro“ v Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a dalších republikách Střední Asie. Jak může takové jaro vypadat, vidíme v Libyi a v Sýrii.

Byl by to jistě problém nejen pro Rusko, ale i pro Čínu, která má ve zdejším regionu značné ekonomické zájmy a importuje odtud i velké množství energetických surovin.

Prohra Spojených států v Iráku a Afghánistánu, resp. neochota se zde dále angažovat se tak může obrátit v bezpečnostní bolehlav pro další dvě jaderné a ekonomické mocnosti, což by se jistě neobešlo bez ekonomických a bezpečnostních následků pro globální obchod a trhy.

Potřeba široké spolupráce

Dokáže si třeba někdo představit, co by znamenalo vytvoření islámského kvazi státu na většině území Iráku s jeho obrovskými zásobami ropy, množstvím zbraní a také značným zemědělským potenciálem v týlu s bouřící se Střední Asií?

Pokud Spojené státy neztratily pud sebezáchovy, pak je v jejich (a samozřejmě evropském) zájmu takovému vývoji zabránit. Dnes to ale nepůjde nejen bez Ruska a Číny, ale samozřejmě i bez Íránu.

Miloš Balabán

Bezpečnostní analytik, od roku 2005 vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha. Primárně se zabývá problematikou české a evropské bezpečnostní politiky. Publikuje v deníku Právo a v odborných časopisech se zaměřením na bezpečnostní politiku.

Více o autorovi 

Součástí „řešení“ by pak ale musel být i ukrajinský konflikt, který se zjevně dostal do patové situace. Nebo je snad v zájmu Západu a Ruska bojovat proti sobě na jedné frontě, když nás na druhé frontě mnohem více ohrožuje společný nepřítel?

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků