Článek
Minulý měsíc byl zveřejněn průzkum, podle kterého občané kritizovali přemrštěné provize poradců, které tvoří až dvacetinásobek toho, co by jim byli ochotni sami zaplatit, kdyby byla služba zpoplatněna. Z toho pak logicky vyplývá i další negativní zjištění, které se týká krátké životnosti dlouhodobých smluv a z toho vyplývající potíže.
Na druhé straně těmto poradcům – vykukům nahrávají samotní klienti a to tím, že produkty a služby finančních institucí nejen, že nesrovnávají, aby tak našli pro ně nejvýhodnější, ale dokonce smlouvy před podpisem jen letmo prolítnou (30% respondentů jiného průzkumu) či nečtou vůbec (10%). Mnoho klientů se tak spoléhá jen na ujišťování poradců, kteří pro ně představují určitou odbornou autoritu a zdroj pravdivých a objektivních informací.
Příčin současného stavu je několik. Prvním problémem je rozdělení trhu na tvůrce produktu, tedy finanční instituce a distribuce a prodej produktu konečným zákazníkům, který opatřují z většiny poradenské a finanční společnosti na principu MLM (multi-level marketingu).
Mezi finančními institucemi pak probíhá zápas o to, aby právě jejich produkt byl do nabídky silných distributorů zařazen a to se děje především výší provize. Stejný souboj úvěrových institucí zase vidíme například u velkých autosalonů. Tam to s provizemi dopadlo tak, že jeden z největších prodejců aut u nás, měl loni větší výnosy ze zprostředkování úvěrů než z prodeje samotných aut.
Ale na tento problém dnes narazíme i tam, kde bychom to nečekali. Například na poštách, kde jsou zaměstnanci nuceni kromě své původní činnosti i k prodeji finančních produktů. Jak ale můžete vysvětlit složitost či vhodnost například životního pojištění mezi přijímáním složenek či přebíráním balíku a to vše při pohledu na frontu, která se mezi tím začíná tvořit? A to vše za předpokladu, že zaměstnanci pošt jsou odborníci pro širokou oblast, od problematiky bankovních účtů, přes pojištění až po investice.
Přitom řada finančních produktů jsou sofistikované záležitosti, které zakládají práva a povinnosti klienta i samotné instituce i na desítky let dopředu. K tomu se upsat přece nelze po první návštěvě poradce nebo na poště při vyzvednutí doporučeného dopisu. Jak tomu ale zabránit? Lze tuto oblast nějak regulovat, a pokud ano, jak, aby to nepoškodilo trh finančních produktů?
Patrik Nacher
Absolvent vysoké školy Bankovní institut, obor bankovní manažer (2006).
Provozuje několik internetových stránek, z nichž nejznámější - bankovnipoplatky.com - se od roku 2005 zabývá tématem bank, poplatků a zvyšování finanční samostatnosti a gramotnosti spotřebitelů.
V letech 1996 až 2004 pracoval v různých tiskových a mediálních pozicích. Od roku 2005 se angažuje pro Národní radu osob se zdravotním postižením ČR, aktuálně je mediálním poradcem této organizace.
Možná by ale stačilo více používat zdravý selský rozum, intuici a logiku a nespoléhat se na neustále se měnící ochranářské zákony či na někoho mimo sebe, počínaje poradcem, konče politikem. To by byl dobrý začátek.