Článek
Ze salcburského summitu odjela premiérka ponížena a uražena. Není to ale žena, která se vzdává, jak ukazuje její celoživotní kariéra, nejspíš pro ni platí Nietzscheovo „co tě nezabije, to tě posílí”.
Zůstávají jen otázky a konspirativní teorie, co tím nevyjednáváním vlastně bruselská nomenklatura zamýšlí (potažmo i politici států EU a Rada, pokud zůstanou v jejím vleku). Do brexitu zbývá jen šest měsíců a za půldruhého roku se nevyjednalo zhola nic. Odkud se vzala arogance vyjednávačů, že vystupují z pozice síly? Způsobila ji integrační ideologie, dogmatika čtyř svobod včetně společného pracovního trhu? Neschopnost myslet politicky? Špatně pochopená situace Unie i Ostrovanů?
Má snad trestní výprava proti Británii způsobit politický převrat jako kdysi v Řecku? Zajistit status quo? Druhé hlasování o brexitu? To možné není. Británie je nejstarší demokracie na světě. Je nepsaným zákonem, že referendum o brexitu platí, rozhodnutí bylo předem schváleno parlamentem, představa pokořujícího reparátu je v hrdém Albionu nemyslitelná, přestože opozice i nevzdělanci o něčem takovém někdy mluví, nový plebiscit se může týkat jen souhlasu nebo nesouhlasu s tím, co se vyjednalo.
Mayové návrh obsahoval ztrátu suverenity a tu by neuneslo 60-65 vládních poslanců, ale potenciální vůdce toryů Boris Johnson, miláček řadových členů, leč nenáviděný polovinou konzervativních poslanců, nemá šanci Mayovou nahradit. Jejich vzpouru by při hlasování o smlouvě snadno nahradili opoziční zastupitelé strany práce. Proto byl poslední návrh kompromisu politicky průchodný, a přesto byl EU odmítnut. Vláda Mayové není slabá, jak si zřejmě myslí v Bruselu. V době tzv. populismu si premiérka našla mocnou vůdčí roli jako ta, jež plní vůli lidu.
Opozice pod extremistickým představitelem státního socialismu Jeremym Corbynem je takový strašák pro konzervativní poslance, že svou vládu nepotopí. EU dokonce posílila pozici Mayové trváním na jednotném trhu ostrovního Irska čili případném celním odloučení severu od Anglie a Skotska, pro irské unionisty s Británií naprosto nepřijatelném. Corbyn má mezi svými poslanci tolik nepřátel, jimž hrozí vyhazov ze strany (deselection), a ti podpoří Mayovou, aby se předčasné volby nekonaly. Politický rozvrat nenastane.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Není-li ale Brusel ochoten vyjednat společný kompromis, došlo by k velmi nešťastnému (nepřátelskému) rozvodu a v hodině dvanácté nebo po funusu by bylo nutno hekticky vyjednávat podmínky vzájemného provozu. Nesmyslný kolaps by drasticky postihl obě strany. Reprezentace Unie se chová, jako by nevěděla, jakou další ránu by sama sobě v dnešní oslabené pozici přivodila.