Článek
K zápasu s nenávistnými projevy a falešnými zprávami potřebují podle něj algoritmy Facebooku solidní regionální databázi, velké množství informací (nesporných faktů) od místních posuzovatelů a také daleko silnější kontrolu a státní pomoc. Ash si nedělá hlavu z horlivého honu samozvaných bojůvek na čarodějnice. Stará dobrá liberální zásada (J. S. Mill) znamenala, že stát nesmí stíhat slovní projev, nelze-li dokázat zločinný záměr.
Britská formulace zákona „znepokojení, obavy a úzkost z hanobení rasové, náboženské nebo sexuální orientace“ je subjektivní a vede k pronásledování nenávistných blábolů nebo obecných poznámek. Napíšu-li, že je islám sektářský, puritánský a militantní, nejde o žádné osobní napadení ani vyvolávání paniky.
Ash zapomíná, že slavná globální síť už svou pouhou existencí vytváří mozaiku stejně naladěných izolovaných skupin, jež se navzájem ve své anonymitě podporují a nafukují; ne nadarmo se jim říká bubliny.
Pokud jde o falešné zprávy, ty se dají, tak jako konspirační teorie, od normálních blábolů těžko odlišit. Internet zuřivé, nenávistné projevy rozštěpené společnosti umocnil a společenský rozklad urychluje. Dávní šéfredaktoři měli možnost epistolární cvoky a šílence jednoduše nepublikovat. Těch ale ve stabilní národní společnosti nebylo mnoho.
Je téměř jisté, že navzdory veškeré liberální kritice totální cenzuru Facebooku jeho akcionáři nepovolí, přišli by jednoduše o byznys. Západní společnost je rozpolcená, protože liberální elita a akademie pronásledují názory stamiliony občanů. Moralistický diktát tzv. politické korektnosti vyvolává lidovou zlobu, a to je zakopaný pes perestrojky Zrušte ideologii.
Liberalismus, přestože je individualistický, má s kolektivistickým marxleninismem společné kořeny. Obě ideologie jsou sekulární, abstraktní, univerzální, egalitářské a vyznávají jeden globální svět jednoho smíšeného lidstva bez civilizačních, kulturních a národních hranic. Takový odkouzlený a chladný svět neodpovídá žádné lidské zkušenosti, je ryzí konstrukcí intelektu. Hybatelem dějin jsou neosobní pokrokové síly, zejména ekonomické a technické. Základní lidskou zkušeností je něco jiného – rodina, národ, domovina a její hranice, dědictví otců a vděk vůči společenství.
Pro liberály a socialisty je toto vše jen bezvýznamná soukromá záležitost. Tak jako byl socialismus internacionální, tak i liberalismus považuje vztah k dějinám, jazyku a národním zvykům za mentální úchylku, přestože jen ony jsou základem společenské soudržnosti a politické legitimity. Abstraktní člověk práv a rovnosti neexistuje, úsilím jej vytvořit (nejen před zákonem) rozkládají liberálové společnost. A tak jako komunisti vytvořili ideologický jazyk, aby ovládli společnost, tak i liberálové mají svůj politický newspeak vnucovaný lidem (mainstreaming) a někdy až k běsnění rozčilují ty, kteří s ním bytostně nesouhlasí.
Zde je kořen nenávistné slovní války, a jestliže dnes volají do zbraně a pokouší se omezovat nechutnou svobodu slova, přilévají jen olej do ohně. Liberalismus kdysi znamenal ctnost tolerance čili snášenlivost a jediným obsahem politiky byl modus vivendi, pokorné hledání společného způsobu života, nikoli budovatelský étos futuristické vize ideální společnosti, k níž má být neposlušná část dokopána. Nevzdají-li se liberálové své autoritativní ideologie, čeká Západ občanská válka.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.