KOMENTÁŘ: Patálie s titulem Malé a Krčála ukazují na hlubší problém systému – Thomas Kulidakis

Začněme nejdříve aktuálně politickou stránkou celé věci. Vyčítat Andreji Babišovi, že lapálie ministra Petra Krčála je premiérova chyba, je nesmysl. Šéf resortu práce a sociálních věcí zastupoval tým oranžových, takže podle platných dohod neměl Babiš do jmenování co mluvit. Jeho obhajoba je tedy tentokrát na místě.

Druhá věc je ovšem potměšilá poznámka Andreje Babiše, že je zvědavý, jak budou média reagovat na problém sociálnědemokratického politika. Sociální demokracie se evidentně poučila a na rozdíl od Babišovy vyvolené ministryně Taťány Malé neztrácela čas hájením nehajitelného. Takže Krčál odstoupil dříve, než ho k tomu donutil veřejný tlak.

Také platí, že na rozdíl od Malé Krčál nebyl případ odborníka na králíky, který se chtěl stát ministrem spravedlnosti. Navíc s podivným titulem z práv soukromé školy v Bratislavě, kterou naše právní kruhy neuznávají. A s vroubkem za vyzývání k odkladu došetření podezření vztahujících se k šéfovi vlastní strany. V případě Malé tedy Andreje Babiše.

Výše zmíněná politická část v sobě skrývá ještě jednu hlubší rovinu. Nejen Malá, ale také Krčál měli magisterské vzdělání ze soukromé vysoké školy. V případě oranžového bojovníka o hlasy voličů se jednalo o UJAK neboli Univerzitu Jana Ámose Komenského v Praze, které ještě v roce 2015 hrozilo, že přijde o akreditaci.

Nechci tím říct, že lidé nemohou studovat na soukromých vysokých školách. Ale když se naše politická reprezentace snaží vyrovnat kvalitu maturit sjednocením jejich podmínek, hodilo by se to i u škol vysokých. V ideálním případě by moho jít o stejné podmínky s veřejnými vysokými školami nebo o zkoušky na našich vyhlášených vzdělávacích institucích. Sám jsem zažil kvalitu vzdělání jinak mnohdy chytrých studentů, když přešli ze soukromé na veřejnou vysokou školu. Museli bohužel dohánět mnohé.

Tím se dostáváme k nejzásadnějšímu problému. Už je to hodně let, kdy se nadřadila kvantita absolventů nad kvalitu jejich vzdělání. Považte sami. Například v roce 2016 Český statistický úřad spočítal, že od roku 1996 vysokou školu absolvovalo o 134 procent více lidí. Více zde. Jen člověk naivní by věřil, že zvýšení počtu absolventů je způsobeno růstem inteligence populace.

Zásluhu na tom má spíše proměna financování, kdy vysoké školy pobírají příspěvky takzvaně „na hlavu“. Takže čím více lidí, tím lépe. Což má přímý důsledek. Do prvních ročníků se naberou kvanta studentů, a pak se povyhazují. Ale ti nejpilnější, byť málo nadaní, absolvují. Zároveň to také znamená přetížení vyučujících, kteří tak tak stihnou opravit seminární práce. Natož aby se dokázali individuálně věnovat studentům a pomáhat jim rozvíjet jejich talent.

V neposlední řadě také platí, že jestliže má vysokoškolský učitel několik úvazků, protože veřejné školství ho neuživí a soukromé platí víc, projeví se to i na kvalitě výuky. Jenže co naplat, jestliže je systém nastavený tak, že každý titul dobrý, hlavně aby byl před nebo za jménem, málo se změní. Potřebujeme tedy návrat ke kvalitě, sjednocení podmínek, a hlavně studenty, kteří budou studovat pro získání vzděláním a ne jen kvůli titulu.

Vše totiž hrozí výbuchem. Pokud budeme i nadále ignorovat stav, který jako v případě plzeňských práv jednou vykoukne a pak zapadne, koledujeme si o průšvih větších rozměrů, než je odstoupení nějakého politika z funkce. Jednou se chyby může dopustit třeba rychlokvašený chemik zacházející s nebezpečnými materiály. Nebo nedovzdělaný lékař. Případně filozof s kvalitou absolventa humanitní přípravky. Nebo nás bude třeba soudit soudce práva neznalý.